Vzpomínáček - 11. října - Edith Piaf

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 11. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Zemětřesení v Aleppu v Syrii, Jan Hus se vydal na cestu do Kostnice, Jan Žižka z Trocnova, bitva u Stínavy, pád a ztráta Svídnice, Búrská válka, jmenována autonomní vláda Podkarpatské Rusi, založena komunistická Demokratická republika Vietnam, Edith Piaf, 11. říjen 1968 a 1969, start Apollo 7, Ronald Reagan a Michail Gorbačov v Reykjavíku, zkrácení vojenské služby na 18 měsíců..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1138 – Obrovské zemětřesení v Aleppu v Syrii

1414 – Jan Hus se svým doprovodem opustil hrad Krakovec a vydal se na cestu do Kostnice; v pozvání od císaře Zikmunda mu byla zaručena bezpečná cesta a pobyt v Kostnici, veřejné slyšení na koncilu a také svobodný a bezpečný návrat do vlasti. Přestože byl vybaven i řadou dalších ochranných a doporučujících písemností (od české šlechty i pražského arcibiskupa), ochranný glejt Zikmunda neměl.

1424 – Na počátku válečného tažení spojených husitských vojsk na Moravu zemřel u Přibyslavi Jan Žižka z Trocnova.

Pochován byl v kostele sv. Ducha v Hradci Králové "při prvním pilíři v hlavní lodi po straně evangeliově". Později (snad) byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi.

1633 – Bitva u Stínavy ve Slezsku, v níž bylo zhruba pětitisícové švédské vojsko vedené Thurnem a plukovníkem Duvalem poraženo Valdštejnovou císařskou armádou. Valdštejn dal propustit zajaté důstojníky (včetně Thurna) za cenu vydání všech švédských pevností ve Slezsku císařským.

1762 – Pád a ztráta Svídnice vážně oslabily rakouské pozice.

1890 – K podzimnímu zasedání se sešel český zemský sněm, aby pokračoval v realizaci punktačních ujednání. Pokračoval rozklad staročeského tábora, staročeští poslanci začali přestupovat do mladočeského klubu; v lednu 1891 vzrostl počet mladočechů na 51 a ti se stali většinovou českou stranou.

1899 – Začíná Búrská válka, válka v Jižní Africe mezi Velkou Británií a Búry ze svobodných států Oranžsko a Transvaal.

1938 – Jmenována autonomní vláda Podkarpatské Rusi v čele s A. Bródym; 26. října byla nahrazena vládou A. Vološina. Územní ztráty ČSR pokračovaly zabráním Petržalky a Devína německou armádou.

1954 – Viet Minh vedený Ho Či Minem převzal kontrolu nad severním Vietnamem a vytvořil zde komunistickou Demokratickou republiku Vietnam.

1963 – Zemřela Edith Piaf, francouzská zpěvačka (* 11. prosince 1915)

Vlastním jménem Edith Giovanna Gassion, narodila se 19.12. 1915 v Paříži.

Známá historka tvrdí, že to bylo v domě na rohu ulice Belleville, i když v jistých dokumentech stojí, že světlo světa spatřila v nemocnici Tenon.

Přesto se tato pověst stala neodmyslitelnou součástí jejího života a sama Edith ji nikdy nevyvracela.

Dokonale tak pomáhala vytvořit image lidovosti, na níž si nejslavnější francouzská šansoniérka velmi zakládala.

Edithin otec byl pouliční akrobat a krátce po jejím narození musel narukovat na frontu.

Matka zpívala po pařížských dvorcích lyrické písně.

O malou dcerušku se skoro nestarala, klidně ji strčila na výchovu babičkám, z nichž jedna byla dokonce bordelmamá.

Po návratu z války získal otec angažmá v cirkuse a dcerku brával s sebou.

A právě lidé od cirkusu byli prvními svědky jejích pěveckých vystoupení. V jejím hlase se skrývala neuvěřitelná síla. Od patnácti let byla Edith nucena si sama vydělávat na živobytí, a tak opět zpívala. Přestože její první mzdy činily pár franků daných z milosti, lidé na ulici se zastavovali a s úžasem naslouchali maličké dívce (i v dospělosti měřila jen 147cm) s obrovským nadáním.

V sedmnácti letech potkala Louise Duponta a otěhotněla. Tím začalo dlouhé období jejích milostných pletek, zklamání a problémů. Dcera Marcelle zemřela ve dvou letech na zápal mozkových blan. Přestože Edith nebyla zrovna vzorná matka, smrt dítěte jí hluboce otřásla. Po čase se začala stýkat s lidmi z pařížského podsvětí a její jméno - tehdy ještě jako Gassionová - se dostalo do policejních záznamů. Byla na dně. Žila v naprosté chudobě, brala drogy, živila se příležitostnou prostitucí. Jen zpěvu se nevzdala. Její rajon byl mezi ulicemi Belleville a Pigalle a právě tam ji jednoho večera objevil majitel vyhlášeného podniku Gerny´s, Louis Leplée. Psal se rok 1936 a ze zhroucené mladé ženy se stala Edith Piaf, křehký pařížský vrabčák.

Začalo šťastné období. Seznámila se s Jacquesem Canettim a s jeho pomocí vydala první desku. Ulicí však byla až příliš poznamenaná. Canetti spáchal sebevraždu a podezření padlo na ni. Aféra naštěstí brzy utichla a Edithina hvězda začala opět prudce stoupat. Bylo jí třiadvacet a mířila k vrcholu. Natočila několik filmů, měla nový repertoár, pouštěla se do nových vztahů. Brzy o ní věděla celá Paříž. Mezi její přátele patřily i takové osobnosti jako byli Breton, Cocteau, Becaud či Aznavour. Když jí bylo něco kolem třiceti, seznámila se s tehdy ještě neznámým Yvesem Montandem a pomohla mu vybudovat slibnou kariéru. V té době, koncem roku 1945, vznikla její nejslavnější píseň "La Vie en Rose".

Přestože prožila mnoho afér a lásek, tou životní pro ni byl vztah s americkým boxerem Marcelem Cedranem. Neměla však dlouhé trvání. Snad to mohla být ta pravá, ale osud jí nepřál. Štěstí zadusila smrt. V říjnu 1949 se zřítilo letadlo, na jehož palubě se Marcel nacházel. Edith propadla těžkým depresím, že kterých se už nikdy nedostala. V roce 1951 se provdala za šansoniéra Jacquese Pillise, manželství však nebylo příliš šťastné. Navíc téhož roku po těžké autohavárii byla vážně zraněna a na utišení bolesti dostala morfium. Užívala ho déle než bylo nezbytně nutné a vytvořila si návyk. K tomu se přidal alkohol a pařížský vrabčák se znovu ocitl na samém dně. Zpívat však nikdy nepřestala. Naopak. Její kariéra dosáhla vrcholu.

Edith zazářila jako kometa. Taková byla její kariéra - oslňující, zářivá, ale smutně krátká. Její život zničil alkohol, drogy, nešťastné vztahy. A rakovina. Nedokázaly ale zničit její uhrančivý hlas. Podruhé a naposledy se provdala v říjnu 1962 za o dvacet let mladšího zpěváka Théa Sarapa. Tehdy už věděla, že umírá. Pár měsíců před smrtí dala svému oddanému publiku poslední dárek - píseň "Non, je ne regrette rien" (Ne, nelituji ničeho), která byla vlastně rekapitulací celého jejího života.

Vždy tvrdila, že chce zemřít mladá, což pro ni znamenalo do padesáti. Podařilo se jí to o dva roky dříve. Edith Piaf, křehký pařížský vrabčák, zemřela 11.10. 1963 v Plascassier nedaleko Cannes ve věku nedožitých 48 let. [zdroj]

1968 – A. Dubček hovoří na aktivu funkcionářů KSČ z Prahy 9 – Vysočan o současných politických úkolech.

L. Svoboda přijal delegaci zemědělců a potravinářského průmyslu.

V Praze na celostátní konferenci v Radiopaláci byla ustavena Federace lokomotivních čet.

Z podniku Škoda Plzeň a dalších podniků v zemi sdělují, že začaly pracovat dělnické rady - nebo nejčastěji rady pracujících.

V České Třebové se konal národní kongres středoškolské a učňovské mládeže. Rozhodl vytvořit Unii středoškoláků a učňů a zvolil za předsedu Aleše Vaňka.

Program Apollo: Start lodě Apollo 7, první s lidskou posádkou v tomto programu.

1969 – Bylo oznámeno vyloučení Oty Šika a novináře Čs. rozhlasu Karla Jezdinského z KSČ.

1986 – Studená válka: Ronald Reagan a Michail Gorbačov se sešli v Reykjavíku na Islandu, aby jednali o omezení svých jaderných arzenálů v Evropě.

1989 – Oznámeno zkrácení vojenské služby na 18 měsíců a snížení vojenských výdajů o 10 %.

Svátky:

Svátek mají Andrej, Germanus.

Dnes má v kalendáři svátek Andrej, což je slovanská podoba řeckého jména Andreas a z francouzštiny přejatého André. Nositel tohoto jména je "statný, mužný a odvážný".

Někteří Andrejové takoví skutečně byli. K těmto statečným mužům patřil především Andrej Dmitrijevič Sacharov (1921-1989). Prošel složitými životními cestami. Jako fyzik se podílel na výzkumu vodíkové bomby, za což se stal nositelem vysokých státních vyznamenání SSSR (1953, 1956, 1962). V roce 1968 se však po okupaci tehdejší ČSSR se sovětskou mocí rozešel. V roce 1970 založil v Moskvě Výbor pro prosazení občanských práv a napsal otevřený dopis L. I. Brežněvovi. Na jeho zásluhy bylo rázem zapomenuto a Sacharov se ocitl v nemilosti. Následným represím se bránil hladovkami. Ve svém boji za lidská práva neustal, v roce 1975 mu byla udělena Nobelova cena za mír. Od roku 1976 byl členem Helsinské skupiny v Sovětském svazu, a tak nebylo divu, že se mu stalo to, co bylo v Rusku od věků typické: v roce 1980 jej státní moc vypověděla do města Gorkij. Změna přišla až s vládou M. S. Gorbačova, který jej roku 1986 omilostnil. Hned o rok později vystoupil Sacharov s požadavky do té doby v Sovětském svazu neslýchanými: dovolával se propuštění všech politických vězňů, práva na vlastní názor, volných cest do ciziny a celé řady dalších občanských svobod a práv. Od 1989 se stal poslancem a zařadil se mezi radikální reformátory, žádající zrušení moci stranických činitelů, pluralitní parlamentní systém a možnost (rovné postavení) soukromého vlastnictví. Zemřel náhle, uprostřed rozdělané práce. Jeho pohřbu v prosinci 1989 se účastnilo více než 100 000 lidí z celého světa, včetně M. S. Gorbačova. Od 1987 jeho jméno nese evropská cena udělovaná obhájcům lidských práv.

Další Andrej byl také Rus. Jmenoval se Rubljov (Rublev; 1360/1370-asi 29. 1. 1430) a byl slavným malířem ikon, fresek a miniatur. Všechna svá díla vytvořil jako mnich v klášteře v Zagorsku a později v andronikovském klášteře v Moskvě. Byl žákem a pokračovatelem Theophana Řeka, s nímž vyzdobil katedrálu Zvěstování v moskevském Kremlu. Byl to on, kdo položil základy ruské malířské škole. Je autorem mnoha fresek a ikonostasů. Částečně se zachovala i jeho výzdoba chrámu Smrti Panny Marie ve Vladimiru, chrámu ve Zvenigorodu, kláštera sv. Trojice v Zagorsku. V pravoslavné církvi byl blahořečen. Překrásný film o tomto umělci natočil jiný Andrej, velký ruský režisér Andrej Tarkovskij.

V církevním kalendáři má dnes svátek German nebo Germanus. Jméno není jistě třeba překládat. V kalendáři existuje celá řada nositelů tohoto jména: Germanus Kónstantínopolský má svátek 12. května, Germanus Pařížský 28. května a konečně Germanus z Auxerre 31. července.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze