Vzpomínáček - 11. listopadu - Jan Opletal a Jiří Holý

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 11. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Václav IV. vyvázl ze zajetí, svatomartinský sněm, žitvatorocký mír, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, George Patton, abdikace Karla I., konec první světové války, Kurt Vonnegut Junior, Antonín Moskalyk, Jan Opletal, první videorekordér, Demi Moore, 11. listopadu 1968 a 1969, Leonardo DiCaprio, Rudé právo přiznalo zadlužení ČSSR, jednání předsednictev národních rad v Časté-Papierničke u Bratislavy, konflikt vlády a církve, Jásir Arafat, Jiří Holý, tragédie v Kaprunu..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1274 – Na říšském sněmu v Norimberku obžaloval římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský českého krále Přemysla z protiprávního držení Korutan, Štýrska, Rakous a Chebska.

Vycházel přitom z uděleného práva vymáhat říšská léna protiprávně zcizená po roce 1245, kdy byla uvalena papežská klatba na Fridricha II. Sicilského.

Rudolf rovněž nařkl Přemysla z okázalé neposlušnosti, že mu dosud nesložil hold a ani české země nepřevzal v léno. Přemysl odmítl dostavit se před Rudolfa.

1403 – Král Václav IV. (dosud vězněný ve Vídni) vyvázl ze zajetí, navrátil se do Čech a sesadil Zikmundem dosazenou vládu. V Kutné Hoře bylo pak uzavřeno přátelství mezi králem Václavem a oběma moravskými markrabaty; Jošt byl jmenován hejtmanem Českého království (definitivně se odklonil od Zikmunda).

1433 – V Praze byl zahájen svatomartinský sněm podobojích, na němž byl za zemského správce zvolen Aleš Vřešťovský z Riesenburka, aby zemi "uvedl v poklid, svornost, lásku a jednotu křesťanskou"; "k ruce" mu byla zvolena dvanáctičlenná rada, v níž byli zástupci měst v menšině (dostali se do čela umírněnější). Vyslanec koncilu Jan Palomar předložil sněmu návrh smlouvy o všech čtyřech artikulích; povolovalo se přijímat podobojí způsobou, ale jen dospělým, v ostatních třech artikulích byly ústupky jen nepatrné. Pro tuto smlouvu se ujal název kompaktáta. Došlo i k pokusům obnovit krajskou správu, čímž by se rušila působnost jednotlivých husitských oblastí. Na sněmu byli zastoupeni i Moravané.

1606 – Ujednán mír žitvatorocký (u ústí řeky Žitavy do Váhu u Komárna) s Turky na dvacet let (ukončena čtrnáctiletá válka); Turci si podrželi výboje a získali od Habsburků jednostranné odškodnění ve výši 200 tisíc dukátů. Bočkajovi zástupci se jednání zúčastnili jen jako pozorovatelé, sám J. Š. Bočkaj krátce nato, tj. 29. prosince, zemřel.

1821 – Narodil se Fjodor Michajlovič Dostojevskij, ruský spisovatel a filosof († 9. února 1881)

1885 – Narodil se George Patton, americký generál († 21. prosince 1945)

1893 – Vláda hraběte E. Taaffeho podala demisi, do čela nového kabinetu byl jmenován vnuk A. Windischgrätze, český magnát kníže A. Windischgrätz, který se opíral o novou koalici konzervativních aristokratů a liberální německé buržoazie. Nejvýraznější postavou nové vlády byl vůdce německých liberálů A. Plener (ministr financí).

1916 – Jednání agrárníka A. Švehly, sociálního demokrata B. Šmerala a mladočecha Z. Tobolky o vytvoření společné nadstranické politické organizace. Historik Tobolka sestavil rozsáhlý sborník Das böhmische Volk (Praha 1916), který byl určen pro informaci ciziny o životě českého národa; šlo o reprezentativní dílo českého aktivismu.

1918 – Císař Karel I. naposledy udělil hodnosti tajných radů, předal řády a poté podepsal abdikační listinu. Téhož dne opustil Schönbrunnský zámek ve Vídni. Rakousko-Uhersko "zahynulo".

Nový maďarský předseda vlády Károlyi vydal proklamaci, v níž odmítl "český vpád" na Slovensko a ohlásil úmysl chránit hranice uherského státu (nařídil mobilizaci pěti ročníků, vypravil na Slovensko dělostřelecké a pancéřové vlaky). České vojsko obdrželo ultimátum ihned opustit zemi, což také učinilo.

Německo podepsalo příměří v Compiègne, čímž skončila první světová válka.

1922 – Narodil se Kurt Vonnegut Junior, americký spisovatel († 11. dubna 2007)

1930 – Narodil se Antonín Moskalyk, režisér († 27. ledna 2006)

1939 – Zemřel Jan Opletal, student, zabit při protinacistické demonstraci (* 1. ledna 1915)

Jan Opletal (1. ledna 1915 Lhota nad Moravou – 11. listopadu 1939 Praha) byl student Lékařské fakulty Karlovy univerzity, který byl zabit při protinacistické demonstraci během německé okupace.

Do obecné školy chodil poblíž svého rodiště v Nákle u Olomouce. Poté navštěvoval gymnázium v Litovli, kde složil maturitu v roce 1934. Od roku 1936 studoval v Praze na Lékařské fakultě.

28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, proběhly v Praze protinacistické demonstrace a nepokoje, kterých se Opletal zúčastnil.

Demonstrace byly nacisty tvrdě potlačeny. Jan Opletal byl vážně zraněn střelou do břicha a navzdory lékařské péči 11. listopadu zemřel.

Pohřbu Opletala se 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a jejich setkání přerostlo v další protinacistickou demonstraci jejímž důsledkem bylo zavření všech českých univerzit a kolejí říšským protektorem Konstantinem von Neurathem.

Více než tisíc studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět studentů bylo 17. listopadu popraveno. Z důvodu připomenutí této události byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodní unií studentů Mezinárodním dnem studentstva.

Opletalovy ostatky byly převezeny do rodného Nákla, kde mu byl později vztyčen také pomník. V řadě českých měst byly po Opletalovi pojmenovány ulice, např. v Praze je na jeho počest pojmenována ulice sousedící s Václavským náměstím.

Roku 1996 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka I. třídy.

1940 – V Londýně byla podepsána československo-polská deklarace o poválečné spolupráci; jejími signatáři byli H. Ripka a S. Stroňski.

1951 – Američtí vynálezci John Mullin a Wayne Johnson předvedli první videorekordér.

1962 – Narodila se Demi Moore, americká herečka

1968 – Vláda a předsednictvo ÚRO projednaly na společném zasedání návrh sociálně politických opatření pro rok 1969. Zároveň odsoudily případy narušení veřejného pořádku 28. října a 7. listopadu. Rovněž předsednictvo ÚV KSS odsoudilo protisovětské demonstrace, k nimž došlo v některých městech Slovenska 28. 10 a 7. 11.

Vláda ČSSR rozhodla, aby pro jednotlivé hospodařící rolníky byly vytvořeny stejné ekonomické podmínky jako v celém sektoru socialistického zemědělství.

Předsednictvo Svazu vysokoškolského studentstva vydalo prohlášení o těchto 10 bodech:

1.) Základnou naší politiky je Akční program KSČ, přijatý na dubnovém plénu ÚV KSČ.

2.) Nedojde ke kabinetní politice, zejména se obnoví proud informací v obou směrech mezi občany a vedením, žádáme informovanost občanů.

3.) Zavedení cenzury v hromadných sdělovacích prostředcích je dočasné a nebude trvat déle než půl roku.

4.) Nesmí být dotčena svoboda shromažďovací a spolčovací.

5.) Bude zaručena svoboda vědeckého bádání, literárního a kulturního projevu.

6.) Osobní a právní jistoty občanů budou zaručeny.

7.) Ti, kteří ztratili důvěru a nikdy dostatečně neobjasnili svá stanoviska, nebudou setrvávat ve funkcích.

8.) Bude se pokračovat v ustavování podnikových rad pracujících jako orgánů podnikové samosprávy.

9.) Bude zaručena svoboda výjezdů do zahraničí.

10.) V zahraniční politice nesmí dojít k naší účasti na akcích, jež jsou v rozporu s Chartou OSN a Všeobecnou deklarací lidských práv.

Celozávodní výbor KSČ v Čs. televizi zaslal protestní dopis předsedovi vlády O. Černíkovi a vyjádřil nesouhlas s pokynem vlády, aby se Čs. televize vyhnula ve svém vysílání politické publicistice. Podal přitom protest proti znovuzavedení direktivních a administrativních zásahů do televizní tvorby.

V Praze vyšlo první číslo časopisu Svět socialismu (dříve Svět sovětů), který vydává Svaz čs.-sovětského přátelství.

Při zahájení severoatlantického shromáždění NATO se zabýval generální tajemník M. Brosio intervencí vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa. Uvedl, že NATO vědělo velmi dobře o možnosti této intervence, neboť tak intenzívní přípravy nemohly uniknout ani méně bdělému pozorovateli. 21. srpen se však týkal pouze Československa a pro NATO nepředstavoval žádnou hrozbu. NATO by jí také nebylo zabránilo, i kdyby dalo SSSR výstrahu, a ani tak učinit nemohlo, protože by nemohlo vstoupit do vojenské akce mimo své hranice. Jeho závazky se týkají pouze členských zemí NATO.

1969 – Ministr zahraničí J. Marko ve Federálním shromáždění odsoudil politiku „budování mostů mezi Východem a Západem“, a události ze srpna 1968 nazval aktem „internacionální solidarity“.

Při hodnocení generálů a důstojníků čs. armády bylo oznámeno odnětí hodnosti generála V. Prchlíkovi.

A. Himl byl zvolen předsedou rady Sdružení dětských a mládežnických organizací v českých zemích.

J. Hušek rezignoval na funkci generálního tajemníka Čs. svazu protifašistických bojovníků.

V podniku Škoda Plzeň byla rozpuštěna podniková rada pracujících.

1974 – Narodil se Leonardo DiCaprio, americký herec

1980 – Československá delegace se účastnila v Madridu zahájení schůzky představitelů 35 signatářských zemí Závěrečného aktu helsinské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Pražské metro uvedlo do provozu prodloužený druhý úsek linky C: Kačerov - Kosmonautů (Háje).

1989 – Rudé právo přiznalo zadlužení Československa ve výši 12 miliard dolarů.

1991 – Za účasti V. Havla a A. Dubčeka probíhala v Časté-Papierničke u Bratislavy jednání předsednictev obou národních rad; z 88 sporných bodů zůstalo 22 nevyřešených.

1998 – Ostrou reakci katolické církve vyvolal návrh vlády na složení komise pro řešení vztahu mezi státem a církvemi; kardinál M. Vlk odmítl účast v práci této komise a zpochybnil důvěryhodnost vlády ČSSD. Vláda a katolická církev se dostaly do nejostřejšího konfliktu po listopadu 1989. Za zprostředkování prezidenta V. Havla vláda 23. listopadu 1998 dialog s křesťanskými církvemi obnovila.

2004 – Zemřel Jásir Arafat, palestinský politik a vůdce (* 24. srpna 1929)

2009 – Zemřel Jiří Holý, český herec, scénograf a výtvarník (* 27. listopadu 1922)

Jiří Holý se narodil 27. listopadu 1922 v Ružomberoku. Už od dětství se zajímal o košíkovou, lehkou atletiku, lední hokej a odbíjenou, o ochotnické divadlo a o výtvarno. Na přání rodičů absolvoval zprvu obchodní akademii a tři roky do uzavření vysokých škol se externě vzdělával na pražské UMPRUM u profesorů Pospíšila a Františka Muziky.

Po krátké době se rozhodl nastoupit na profesionální hereckou dráhu a během zaměstnání působil v Nezávislém divadle (1943 – 1944).

Po osvobození, když se stal členem kolektivu Obratník (1945), prošel už jako samostatný činoherní herec Divadlem mladých pionýrů (1945 – 1946), pak zájezdovým Divadlem pod Plachtou (1946 – 1947), Zlínem (1947 – 1952), Ostravou (1952 – 1958) a jako herec, příležitostný scénograf a kostýmní výtvarník Pardubicemi (1958 – 1960).

Nakonec přešel do pražského Divadla E. F. Buriana (1960 – 1986), ze kterého odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. Jako charakterní herec se Jiří Holý záhy dostal ke stěžejním divadelním postavám ze světového a českého klasického i moderního repertoáru. Využíval svůj hluboký prožitek, jemná gesta a mimiku a hlavně svůj impozantní hluboký a neochvějný hlas ve hrách „Léto“ (Skalník), „Král Lear“ (Král Lear), „Jindřich IV.“ (Jindřich IV.), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Žebrácká opera“ (Meckie Messer) či „Richard III.“ (Richard III.). V celé herecké kariéře ho režiséři využívali hlavně pro záporné charaktery.

Hojně ho využíval český film, to už v dobách jeho mimopražských angažmá. Do roku 1978 byl poprvé redaktorem Václavem Vackem (ANNA PROLETÁŘKA), muzikantem Petrem Kalou (KRÁL ŠUMAVY), Karlem Havlíčkem Borovským (HOROUCÍ SRDCE), velitelem odbojářů (ATENTÁT), farářem Königem (KLADIVO NA ČARODĚJNICE), cirkusákem Zuzánkem (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA), baronem Kubinským (LUPIČ LEGENDA), plukovníkem Fialou (DNY ZRADY a SOKOLOVO), generálem Karlem Kutlvašrem (OSVOBOZENÍ PRAHY), novinářem Ferdinandem Peroutkou (VÍTĚZNÝ LID) atd. atd.

Od roku 1978 se představil například ve snímcích (slovenská) POÉMA O SVEDOMÍ (Zdeněk Fierlinger), HRA O KRÁLOVNU (biskup Tobiáš), POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU (Kašehrnek), FEŠÁK HUBERT (prezident banky Bohumil Kropas), OZNAMUJE SE LÁSKÁM VAŠIM (Kohl), ŘÁD (hrabě) a naposledy JE TŘEBA ZABÍT SEKALA (starý sedlák Oberva). Často spolupracoval se slovenskými filmaři (třeba ADVOKÁTKA, CNOSTNÝ METOD, SMRŤ ŠITÁ NA MIERU, V BLUDISKU PAMÄTI). Necelý půlrok před svou smrtí už musel kvůli špatnému zdraví odmítat už tak ojedinělé nabídky na natáčení (PAMĚTNICE).

Neuvěřitelně vitálně a obětavě pracoval pro rozhlas („Paměť kamene“, „Ferda Mravenec“, „Byl jednou jeden“, „Elixír života“, „Dítě čarodějky“, „Měsíční noc“, „Bílá nemoc“, „Otec a syn“, „Čertův švagr“, „Hrabě Monte Christo“, „O bílé laňce“, „Nikdo není vinen“, „Malý lord“, „Živá voda“, „Třetí výstřel“, „Golem“, „Vij“, „Krakatit“ či „Edgar“), umělecký přednes a zejména pro dabing (VŮNĚ CIBULE, OSKAR, „ANGELIKA“, „MAYOVKY“, VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU, HRABĚ MONTE CHRISTO, TŘI MUŠKETÝŘI, ČERNÝ KORZÁR, CHOBOTNIČKA, MY Z KAČEROVA, M*A*S*H, HVĚZDNÉ VÁLKY, SMRTONOSNÁ ZBRAŇ 2 apod.), kde nejčastěji prezentoval Johna Hustona, Laurence Oliviera, Roda Steigera, Kevina McCarthyho či Jeana Rocheforta. Svého času vyučoval na brněnské JAMU a pražské Státní konzervatoři.

Neopomněl spolupracovat s televizními seriály (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, VE ZNAMENÍ MERKURA, ZLÁ KREV, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, GOTTWALD, CIRKUS HUMBERTO, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, NÁHRDELNÍK, NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE nebo MÍSTO V ŽIVOTĚ) a inscenacemi (př. LUCERNA, SPRAVEDLNOST PRO SELVINA, VRTKAVÝ KRÁL, ZLATOVLÁSKA, JAMAMBA, HODINÁŘ, NEPODEPSANÝ KNOFLÍK). Jeho dlouholetou ženou byla televizní režisérka Ludmila Holá (1924 – 2004).

Získal Státní cenu (1950) za výkon v inscenaci „Hádajú sa o rozumné“, titul Zasloužilého umělce (1983), Cenu Senior Prix (1993) a za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (1995). Už od mládí byl levicově zaměřený a nikdy se nesmířil s rozdělením Československa. Po celý život se silně věnoval své druhé lásce – olejomalbě a řezbářství (vystavoval na společných a samostatných výstavách) – která mu zůstala až do konce života. Jiří Holý zemřel 11. listopadu 2009 v Praze, pouhých šestnáct dní před svými sedmaosmdesátými narozeninami.

2000 - V rakouskem Kaprunu 155 lidí uhořelo v lanovce na ledovec.

Svátky:

Svátek má Martin.

V obou kalendářích, občanském i církevním má dnes svátek Martin. Toto jméno má původ v latinském slově Martinus, což je přídavné jméno k Martovi. Martin tedy znamená, že jeho nositel je "zasvěcen římskému bohu války". Přeneseně by se dalo říci, že Martinové jsou pěkně bojovní a nenechají si nic líbit. Potěšitelné je, že toto velice hezké jméno patří u nás stále k těm nejoblíbenějším. Stejně často je užíván i jeho ženský protějšek Martina, která má svátek 17. července.

Dnes si připomínáme Martina z Tours, který se narodil kolem roku 316 v Sabarii (dnes Szombathely, Maďarsko). Jeho otcem byl vysloužilý římský voják, jenž chtěl, aby jeho syn zasvětil armádě život také - snad proto mu dal jméno Martin. A tak volky nevolky nastoupil patnáctiletý hoch do vojska. Nebyla to volba srdce, neboť chtěl být poustevníkem, ale své úkoly plnil přesně podle rozkazu, takže se z něho stal brzy důstojník.

Jednoho mrazivého večera se však jeho život od základu změnil. Římská armáda tehdy tábořila v Amiensu severně od Paříže. Martin jel na svém koni a u brány jej zastavil žebrák a prosil o almužnu. On však neměl zrovna peníze ani jídlo. Tu ho napadla spásná myšlenka: vzal svůj důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi a odjel do tábora. V noci se mu zjevil ve snu Kristus a Martin slyšel, jak mluví k andělům: "Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je na cestě ke křtu. Cokoliv totiž kdo učiní dobrého jednomu z mých nejmenších bratří, mě učiní."

Tento hluboký zážitek Martina zcela změnil. Ihned se nechal pokřtít a opustil armádu. Vydal se do Poitiers, kde žil křesťanský učitel Hilarius, aby se od něho dověděl, jak dojít ke spáse duše. Po nějakém čase se Martin vrátil do Panonie (dnes Maďarsko), kde se narodil, aby zde šířil křesťanství. Tam však bylo v převaze ariánství (popírali Kristovo božství, prohlašovali, že syn byl stvořen Otcem a nemůže mu tedy být roven), a Martin tak se svou misií neuspěl. Naopak, musel urychleně zemi opustit. Uprchl až na ostrov Gallinara (italská Riviéra), kde nějakou dobu žil jako poustevník. Okolo roku 360 jej k sobě povolal Hilarius, který se mezitím stal biskupem v Poitiers (r. 356). Martin za ním skutečně přišel a v Ligugé si postavil poustevnu, která se později rozrostla ve slavný a v Galii vůbec první klášter. Časem se stal z Martina vysoce vážený a moudrý muž, a tak není divu, že jej v roce 371 povolali na biskupský stolec v Tours.

Martina nezměnil ani vysoký post. Zůstal takový, jaký byl, když se rozdělil s žebrákem o svůj plášť - skromný a pokorný. Opustil biskupský palác a žil na předměstí v obyčejné chatrči. Plných třicet let pak zastával svůj úřad a diecézi skutečně přivedl k nebývalému rozkvětu, o čemž svědčí i dnešní archeologický výzkum. Martin zemřel 8. listopadu roku 397 v Candes u Tours.

Den sv. Martina je pro mnohé lidi zvláštním datem. Mnozí se scházejí s přáteli anebo jenom se svou rodinou zasednou ke stolu, kde září martinská husa a pečivo. Obojí bývá velice tučné, protože lidé se podle dávných zvyků chtějí připravit na dlouhou a studenou zimu. Rozdíl mezi dneškem a minulostí je však podstatný. Dříve totiž následoval šestitýdenní adventní půst, kdežto dnes máme martinské posvícení až do Vánoc a po nich znovu. V selské tradici byl sv. Martin počátkem hospodářského roku. Čeledi se vyplácela mzda, přijímali se noví čeledíni a děvečky, uzavíraly se smlouvy a platily daně.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze