Vzpomínáček - 1. listopadu - Radovan Lukavský a Marta Kubišová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 1. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva pod Vyšehradem mezi husity a Zikmundovým vojskem, Michelangelova výzdoba stropu Sixtinské kaple, objeven Magalhaesův průliv, zemětřesení a tsunami v Lisabonu, Josef II. zrušil nevolnictví v Českých zemích, právovárečné divadlo v Plzni, bitva u Coronelu, Radovan Lukavský, Marta Kubišová, Operace Goodtime, Operace Infatuate, československá měnová reforma, Pavel Zedníček, první pokus s vodíkovou bombou, 1. listopad 1968, sčítání lidu 1980, zahájena registrace 1. vlny kuponové privatizace, Maastrichtská dohoda, lékaři vstoupili do předem ohlášené stávky, novela kompetenčního zákona, konec desetníků a dvacetníků..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1197 – Kníže Vladislav ustanovil svého kaplana Daniela Milíka novým pražským biskupem a přijal od něj (manskou) přísahu věrnosti.

1310 – Jan Lucemburský [1310-1346], provázen Petrem z Aspeltu, překročil se svým vojskem české hranice (u Chebu) a směřoval ke Kutné Hoře (útok na město však byl neúspěšný).

1420 – Pražané oblehli Vyšehrad (posádce velel moravský pán Jan Šembera z Boskovic) a za pomoci svých spojenců porazili Zikmundovo vojsko, sestávající především z Uhrů a Moravanů, jež mělo osvobodit vyšehradskou pevnost.

V bitvě zahynula elita moravské šlechty (zemský hejtman Jindřich z Plumlova, Petr a Jaroslav ze Šternberka aj.). Porážka pod Vyšehradem oslabila Zikmundovu pozici nejen v Čechách, ale i na Moravě. Pražský lid zničil Vyšehrad jako pevnost i jako sídlo.

1512 – Veřejnosti byla představena výzdoba stropu Sixtinské kaple, kterou namaloval Michelangelo.

1520 – Fernao de Magalhaes objevil Magalhaesův průliv.

1714 – Zřízení zemského výboru v Čechách; byl to výkonný orgán stavovského sněmu a byl tvořen osmi členy. Z každého stavu v něm byli dva zástupci, jeho práci řídil nejvyšší purkrabí, který byl direktorem této komise, právě tak jako byl i předsedou sněmu. Na Moravě existoval již od roku 1686.

1755 – Zemětřesení v portugalském Lisabonu a následná tsunami; o život přišlo 60–90 tisíc lidí.

1781 – Byl vydán patent o zrušení tuhého poddanství (člověčenství, nepřesně nevolnictví) v českých zemích; poddaní získali mj. tato práva: uzavírat manželství bez svolení feudálního pána, svobodně opouštět panství a hledat zaměstnání dle libosti, možnost vysílat své děti na studia a na řemesla. Poddaní již neměli povinnost odebírat panské pivo nebo pálenku, mlít ve vrchnostenském mlýně, vykonávat dvorskou službu. Z poddaných se stali osobně svobodní lidé, zachovány zatím zůstaly robota, dávky a peněžní platy.

1865 – V Plzni zahájilo činnost městské "právovárečné" divadlo jako druhá stálá česká divadelní scéna.

1914 – První světová válka: V bitvě u Coronelu bylo poprvé ve válce s Německem poraženo britské námořnictvo Royal Navy.

1918 – U Padovy v severní Itálii začala jednání mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří; k podpisu příměří došlo 3. listopadu v 15 hodin a platnost začínala od stejné hodiny následujícího dne.

1919 – Narodil se Radovan Lukavský, český herec († 10. března 2008)

Profesor Radovan Lukavský (1. listopadu 1919, Praha – 10. března 2008, Praha) byl známý český herec, divadelní pedagog a recitátor.

Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie.

Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17 biblických příběhů v projektu Bible pro malé i velké.

Za svého dlouholetého vystupování v Národním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsou Hamlet a Tomáš Becket.

Jako vysokoškolský pedagog na AMU vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví.

Za komunistického režimu musel jakožto křesťan a nestraník čelit omezování své herecké a pedagogické činnost.

Z kádrových důvodů musel přestat učit na DAMU, a když odmítl přednést projev, ve kterém by litoval svých postojů v 60. letech, bylo mu na dlouhou dobu znemožněno vystupovat v televizi.

Radovan Lukavský se narodil v Praze v poměrně chudém dělnickém prostředí. Jeho otcem byl truhlářský mistr, matkou bývalá služka a ochotnická herečka. Pocházel z hluboce věřící rodiny a v dětství uvažoval o tom, že se stane knězem. Studoval jezuity řízené arcibiskupské gymnázium, které po pěti letech opustil, když rodiče nebyli schopni platit za internát. Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938. Byl velice cílevědomým, pilným studentem. Vynikal i ve sportu - závodně hrál basketbal. Po maturitě pokračoval studiem češtiny a francouzštiny na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za války byly ale vysoké školy zavřeny a Lukavský, který se chtěl vyhnout práci v Říši, nastoupil dobrovolně jako traťový dělník.

V té době už ale snil o herectví a za zády rodičů se v roce 1941 přihlásil na konzervatoř. Hrál pak pod pseudonymem Karel Janota v divadle Větrník. Je paradoxní, že k herectví inklinoval díky mamince, která byla ale z jeho volby velice nešťastná. Nepovažovala herectví za povolání přinášející jistotu obživy. Lukavský později vzpomínal, že od studia ho odrazovali i profesoři ohromení tím, že se vzdá stálého zaměstnání se sociálními jistotami a slušnou penzí. Totálnímu nasazení v Německu se nakonec stejně nevyhnul a konzervatoř, stejně jako Univerzitu Karlovu dokončil až po válce.

První angažmá získal ve Vinohradském divadle a v té době se i oženil. Manželka Ludmila původně studovala orientalistiku, po narození jediného syna Ondřeje se vzdala profesních ambicí a věnovala se jen rodině. Od roku 1950 začal Lukavský hrát v Městských divadlech pražských a v roce 1957 přešel do činohry Národního divadla už jako zkušený a vyzrálý herec. Získával prestižní role, jako byl například Hamlet nebo Becket, objevil se i jako Alcest v Moliérově Misantropovi nebo jako Vocilka ve Strakonickém dudákovi.

Už za války snil o dráze pedagoga a velice záhy se mu tento sen splnil. Působil na DAMU, FAMU a od roku 1975 na Konzervatoři múzických umění, kde byl v roce 1995 jmenován řádným profesorem. V oboru herecké pedagogiky patřil k našim nejvýznamnějším osobnostem. Jeho hluboký charakteristický hlas od počátku hojně využíval rozhlas a později i dabing. Stal se jedním z největších recitátorů poezie. V posledních letech se objevil např. v roli vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně a Národní divadlo mělo na programu také jeho benefici. Hostoval rovněž v jiných divadlech, mj. na Vinohradech nebo v divadle Kolowrat. Na prknech Národního divadla působil více než 50 let a patřil k nejobsazovanějším hercům.

Film jeho herecké kvality objevil velice záhy, už v roce 1946 se objevil v malé roli esesáka ve válečném snímku. Pro svou ostře řezanou tvář nehrál ani v mládí milovníky, nýbrž vyhraněné charaktery v dobrodružných a kriminálních snímcích. Dobovou popularitu si v 50. letech získal např. jako poručík Kott v KRÁLI ŠUMAVY, v 60. letech pro změnu jako velitel kosmické lodi ve sci-fi IKÁRIE XB1. Představoval výrazné lidské typy v historických filmech, jako byly SIGNUM LAUDIS nebo ZÁCHVĚV STRACHU, jen výjimečně se objevoval v komediích.

Z televizních rolí stojí za zmínku postava romantického obrozence Václava Tháma v seriálu F.L.VĚK nebo postava idealistického ztroskotance Hafnera ze seriálu ZLÁ KREV. Výrazná byla rovněž postava umírajícího šlechtice v televizní inscenaci GOBSECK podle Balzacovy novely. Působil jako vypravěč v seriálech KRAJNÍ MEZE a CIRKUS HUMBERTO. Namluvil také animovaný snímek O MISTRU HANUŠOVI. Pro jeho hereckou kariéru je typické, že hrál postavy často výrazně starší a také postavy s velkou morální autoritou.

Radovan Lukavský byl jedním z nejvýznamnějších českých herců 2. poloviny 20. století. V roce 1996 převzal cenu Thálie za celoživotní přínos divadlu. Z rukou prezidenta republiky převzal i medaili Za zásluhy. Vedle herecké práce byl autorem dvou knih o herectví a aktivně se věnoval publicistice. Překládal rovněž francouzskou poezii. Jeho vnučka Klára Lukavská o něm napsala knihu Rozhovory s dědečkem.

1942 – Narodila se Marta Kubišová, česká zpěvačka

Marta Kubišová (* 1. listopadu 1942 České Budějovice) je česká zpěvačka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík a držitelka Medaile za zásluhy II. stupně.

Tatínek pracoval jako kardiolog, její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později však prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze.

V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala na vysokou školu, nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách. Svou pěveckou kariéru začala s taneční skupinou, která v Nymburce zpívala při odpoledních čajích.

V roce 1961 se dostala v soutěži „Hledáme nové talenty“ až do finále. V roce 1962 ztratila svou práci ve sklárnách a přihlásila se na konkurz do Stop divadla v Pardubicích. V roce 1963 přešla do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen).

V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo toho podzimu premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Spolupráci s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka. Její píseň Modlitba pro Martu se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy 1968 symbolem národního odporu, 1. listopadu téhož roku vzniklo populární trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka a vdala se za režiséra Jana Němce. O rok později opět vyhrála Zlatého slavíka, avšak cenu musela převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 v Ostravě.

Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost. Záminkou se stala údajná pornografie, která byla dokazována třemi zfalšovanými fotomontážními fotografiemi. Později žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, sice vyhrála, ale na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat 20 let do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim.

V osmém měsíci rok nato potratila a prožila klinickou smrt. Po manželově emigraci do USA se podruhé vdala za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila jako mluvčí Charty 77. Dne 1. června 1979 oslavila narození dcery Kateřiny. Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala československou hymnu. Dne 22. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkonu Václavského náměstí svou Modlitbu pro Martu a také československou státní hymnu. Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatné koncerty. Od roku 1991 spolumoderuje Adventní koncerty a od 1992 zase pořad Chcete mě?. O dva roky později se vrátila společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ve společném vystoupení v Golden Kids Comeback. Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy. Adam Georgiev vydal její biografickou knihu Chytat slunce v roce 1995. V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase.

Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje svoje recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli a její výkon byl oceněn cenou Thálie. V roce 2005 vyšlo novinkové album „Vítej, lásko“, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydalo její první DVD.

1943 – Druhá světová válka: Začala Operace Goodtime – Námořní pěchota USA vtrhla do Bougainville na Šalamounových ostrovech.

1944 – Druhá světová válka: Začala Operace Infatuate – Britská armáda se vylodila u Walcherenu v Nizozemsku.

1945 – Proběhla československá měnová reforma, jež měla za úkol snížit objem peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu.

Československá měnová reforma, která proběhla 1. listopadu 1945 měla za úkol snížit objem peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu.

Do té doby bylo oběživo používané na území státu velmi pestré. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se používaly protektorátní koruny a v omezené míře i německá marka, na Slovensku slovenská koruna, na území dříve obsazeném Maďary se používalo pengő. Vojáci sovětské armády platili korunovými poukázkami z roku 1944 a americká armáda platila spojeneckými markovými poukázkami. Ihned po osvobození začalo obvyvatelstvo (nejprve spontánně) na osvobozeném území také opět platit prvorepublikovými bankovkami a mincemi, tato skutečnost byla později 25. srpna 1945 legalizována. Do oběhu na Slovensku byla v létě 1945 uvedena i bankovka v hodnotě 2000 Kčs, její oběh byl však omezen pouze na území Slovenska.

Všechny peníze byly vyměněny v poměru 1 : 1 za československé státovky vytištěné v Anglii. Každý si mohl vyměnit 500 Kčs. Částky převyšující 500 Kčs byly nuceně složeny na tzv. vázané vklady. Tyto vklady zůstaly zablokovány až do roku 1953, kdy byly při další měnové reformě bez náhrady zrušeny.

Protože byl nedostatek mincí, zůstaly i po reformě v oběhu protektorátní mince, mince první republiky a mince Slovenského státu s tím, že byla rozšířena jejich platnost na území celého Československa.

Kurs amerického dolaru byl stanoven na 50 Kčs.

1949 – Narodil se Pavel Zedníček, herec

1952 – Američané provedli první pokus s vodíkovou bombou. Bomba, kterou nechali vybuchnout na atolu Eniwetok v oblasti Marshallových ostrovů, utvořila 5 km širokou ohnivou kouli.

1967 – Ministerstvo kultury a informací vydalo vyhlášku č. 105/1967 Sb. o inzerci v ústředním, krajském a okresním tisku. Byla zrušena až k 15. 4. 1992, a to zákonem č. 165/1992 Sb.

1968 – Předsednictvo ÚV KSČ projednalo situační zprávu o řešení problematiky sociální demokracie, schválilo návrh na vytvoření odboru pro brannou politiku a opatření, aby nemohlo být zneužito justičních a bezpečnostních orgánů k hledání nepřátel uvnitř strany.

Vojenská rada MNO se zabývala důsledky a problémy, které vzniknou pro velení čs. armády na základě dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, zejména v bytové a účelové výstavbě.

Ústředí novinářů ČSSR protestovalo na velvyslanectví NDR proti opakovanému tvrzení listu National Zeitung, že při srpnových událostech byly nalezeny zbraně a munice kontrarevoluce „...dokonce ve sklepě Klubu novinářů v Praze“.

Delegace závodu ČKD Praha-Smíchov odevzdala předsedovi parlamentu J. Smrkovskému dopis z celozávodní schůze, v němž pracující požadují otevřené informace, protestují proti rozšiřování ilegálních tiskovin a proti frakčním schůzím tzv. starých členů KSČ.

V pořadu Čs. televize „Je ta kniha bílá, nebo proužkovaná“ byly odhalovány lži v tzv. Bílé knize sovětských novinářů.

1980 – Proběhlo sčítání lidu, domů a bytů; v Československu žilo 15 276 799 obyvatel, v českých zemích 10 288 946 obyvatel.

1991 – Zahájena registrace 1. vlny kuponové privatizace; v 1. vlně byly nabízeny akcie 1491 podniků, zaregistrováno bylo 8 565 642 "DIKů" (necelých 6 milionů z ČR). Téměř tři čtvrtiny z nich svěřili své investiční body více než 400 investičním fondům; prodán byl majetek v účetní hodnotě 277,84 miliardy korun. Posledním dnem registrace byl 29. únor 1992.

1993 – V platnost vstoupila Maastrichtská dohoda, která ustanovila společnou evropskou měnu.

1995 – Lékaři ve většině státních zdravotnických zařízení vstoupili do předem ohlášené stávky. V Praze manifestovalo svou nespokojenost se stavem v resortu a se svými platy asi 7 tisíc lékařů z celé republiky. Protest lékařů pokračoval do 17. listopadu tzv. administrativní stávkou.

1996 – Vstoupila v platnost novela tzv. kompetenčního zákona; bylo zřízeno ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo dopravy a spojů, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro státní informační systém a zrušena ministerstva hospodářství, pro hospodářskou soutěž.

2003 – Skončila platnost 10-ti a 20-ti haléřových mincí. Jejich výroba byla totiž dražší než nominální hodnota.

Svátky:

Svátek má Felix; svátek Všech svatých.

Dnes je v občanském kalendáři Felix čili "šťastlivec". Toto jméno se vyskytuje v kalendáři opravdu mnohokrát. K dnešnímu dni má asi nejblíže Felix z Thibiuky, biskup a mučedník, který zemřel v Kartágu dne 15. července 303 a v církevním kalendáři má svátek 24. října.

Biskup z města Thibiuca v severní Africe byl jednou z prvních obětí nařízení císaře Diokletiana, který vyhlásil pogromy proti křesťanům. První jeho edikt nařizoval mj. zničení všech křesťanských spisů - již po staletí je známo, že diktátoři se nejvíce bojí psaného slova. Jenomže Felix odmítl předat knihy úřadům a trval na svém, i když ho předvedli před prokonzula v Kartágu: "Je lépe, abych byl upálen já, než aby se tak dělo s Písmem svatým, je lépe poslouchat Boha než lidi," řekl. Byla to jeho poslední veřejná promluva, za svou neposlušnost byl odsouzen a upálen v Kartágu.

V církevním kalendáři je slavnost Všech svatých. Její kořeny se nacházejí v Orientu, kde se již v průběhu 4. století slavila památka všech mučedníků. Sám termín svátku byl však v jednotlivých církvích různý. Podle svědectví syrského jáhna Efréma se slavil 13. května. Jan Zlatoústý zná v antiochijské církvi tento svátek v neděli po letnicích a tohoto termínu se přidržuje i dnešní řecká ortodoxní církev pod názvem neděle Všech svatých. Východosyrská liturgie slavila Všechny svaté v pátek po Velikonocích. V Římě se nalézají stopy všech tří termínů, což je s ohledem na úzké vztahy k Východu v 5. a 6. století pochopitelné. Za papeže Bonifáce IV. (608-15) se prosadil termín 13. května do té míry, že si papež nechal od císaře Foky darovat pohanský chrám Pantheon, který nebyl již více než 100 let používán, a 13. května 609 (610?) jej zasvětil jako křesťanský kostel ke cti Panny Marie a všech mučedníků. K tomuto datu posvěcení dal papež do tohoto kostela přivézt na 28 vozech pozůstatky mučedníků z katakomb. Na tuto triumfálně slavenou translaci (přenesení ostatků) vzpomínaly ještě texty staré mše k posvěcení kostela, kde mj. stojí: "Pozvedněte se, vy svatí Boží, z vašich příbytků, posvěcujte místa, žehnejte lidu."

Další krok k dnešnímu svátku Všech svatých učinil Řehoř III. (731-41), když dal v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti všech svatých, a to i nemučedníků. Možná právě odtud vyšel podnět k slavení svátku Všech svatých 1. listopadu, který je nejdříve dosvědčen v polovině 8. století pro Anglii a Irsko. Na prosby papeže Řehoře IV. (828-44) svátek předepsal Ludvík Pobožný se souhlasem biskupů pro celou svou říši.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze