Předem bych rád upozornil, že ačkoli jsem použil tento nadpis, já hlasuji pro bobry. Ale v našem státě už to tak nějak chodí. Jen nejdříve nad příchodem bobrů, kteří v naší krajině volně nežili snad sto let a tu se konečně vrací, nadšeně jásáme, máváme mávátky, fotíme si je a natáčíme filmy o tom, jak ten šikovný bobřík umí stavět přehrady. To je ale šikulka. Jenže pak náhodou někde bobři postaví hráz a voda zaplaví odlehlou pastoušku. Tu se náhle zvedne varovný prst a začne se proti kampaň. Často mnohem razantnější, než bylo vítání. Zbraně řinčí. Novináři se rozeběhnou do přírody a natáčejí pohromy, které bobři svým působením způsobili. A už se jim hlásí zahrádkáři, lesníci a správci povodí a vyžadují po státě náhrady škod za toho uličníka bobra, který svou bezohledností ničí ráz přírody. Náhle jako by bobr nebyl součástí přírody. Navíc škody jím způsobené se vyčíslují v miliónech korun. Zase chudák stát, který musí škody za bobra zaplatit. Navrhuji bobra zavřít a na nucené práce s ním. Ať si to odpracuje.
ilustrační fotozdroj: iDnes
No a co takoví vlci. Desítky let u nás nežili a jen pamětníci vzpomínali, když ještě potkali volně žijícího vlka na Šumavě, nebo v Beskydech. Pak se jich k nám pár zatoulalo. A opět nadšení nad tím, jak jsme v poslední době vyčistili přírodu, že se k nám vracejí druhy zvířat, která tu léta nežila. Jenže vlci si neváží naší pohostinnosti a odmítají přejít na vegetariánskou stravu. Pak dokonce i něco uloví. Nejdříve jsou zděšeni myslivci a lesníci. Ta strašná zpráva opět obíhá média. Vlci vraždí ostatní zvířata. Hon na vlky začíná. Už nikdo nejásá nad jejich návratem do volné přírody České republiky. Náhle jsou tu zrůdy. Připomeňme si pohádku o Karkulce, nebo o kůzlátkách. Ne, vlci jsou nepoučitelní. A opět se sčítají miliónové škody. Hlásí se chovatelé ovcí, slepic a kdoví čeho ještě. Na vlka se vypisují odměny. Bude-li mít štěstí, tak půjde jen do vyhnanství, ale někteří možná budou zastřeleni na útěku. Možná pak přehodnotí své rozhodnutí se vrátit do země svých předků.
Nedávno byla dcera se školou na přírodovědecké vycházce. Byli se podívat na hnízdění kormoránů. Jaký zázrak, že vůbec přezimují u nás. Není to úžasné. Nějaké články o tom také byly. Samozřejmě dokumentární filmy. Ale jen do doby, a shodou okolností jen pár dní po to, co dcera připravovala o kormoránech referát, než se začali bouřit rybáři a požadovat odškodnění za několik tun ryb, které jim kormoráni sežrali, aniž by se dovolili, ale hlavně zaplatili. Zase létaly milióny korun. A opět se vymýšlelo jak na ně, na nezdvořáky. My jim tu dovolíme zimovat a oni? No to si představte. Oni jedí ryby. No to je opravdu na pováženou. To už je příště nepozveme. Možná až poletí na zimu k nám, nasadíme na hranice dravce, kteří je zase odeženou. Jen si musí dravci dát pozor, aby se zloba neobrátila na ně. To kdyby náhodou ulovili omylem holuba a ozval se chovatel, kterému zadávili dravci už tisíce a tisíce holubů za několik miliónů korun.
No a co když se v Beskydech objevil roztomilý medvídek. To bylo úžasu. Už se k nám vracejí i medvědi. Naše příroda se vrací do starých dobrých kolejí. Jenže to ten méďa neměl dělat. Kdyby byl seberoztomilejší. Měl si uvědomit, že bude chtít také něco jíst. Měl si vzít jídlo sebou, když už jde na návštěvu. A pokud tady chtěl bydlet, měl nejdřív vyhledat sousedy a laskavě se s nimi dohodnout na podmínkách, za jakých se tam může usadit. Možná měl chodit žebrat do města, než aby se snažil uživit sám. Pak by se mu nic nestalo. A v zimě, pokud by nespal, tak by ho určitě přišel i nějaký politik nakrmit, aby neumřel hlady a možná by mu i postavili stan, aby nezmrzl. No jo, jenže on se chtěl postarat sám o sebe a tak ho stihl spravedlivý trest. Aby někoho nenapadl, tak ho raději v sebeobraně zastřelili. Nevím tedy, jestli medvědův útok trval a jestli se skutečně jednalo o nutnou obranu, ale to už nikdo neřešil. Do zpráv najdeme jinou senzaci.
No, a když se zrovna nic neděje, tak začneme na Moravě lovit rysa. Ne rysa ne, to by bylo málo atraktivní. Co třeba pumu. To je senzace. Americkou pumu. Televizní noviny nám několik dní ukazují obrázky lesa na Moravě. Bez pumy. A pak obrázky pumy, aby všichni věděli, jak vypadá. Pak několik historek o tom jak je nebezpečná. Po týdnech pátrání po pumě se zjistí, že celá národní bezpečnost, která byla připravena zasáhnout proti nebezpečnému kočkovitému predátorovi, se může uklidnit. Z pumy se vyklubal jen velký tlustý kocour. Chudák ani netušil, co se na něj všechno chystá. No ale hlavně, že byla senzace.
A takhle to tu chodí. Vzpomínám si na film „Srdečný pozdrav ze zeměkoule“, kde Jiří Lábus v roli zřízence v rezervaci říká: „dřív králíci žrali trávu, lišky žrali zajíce a medvědi…, ti sežrali, na co přišli, ale teď už je tady pořádek,“ a kamera zabere frontu zajíců, lišek a medvědů, jak s ešusem čekají ve frontě na oběd. Možná si někdo představuje, že taková příroda by byla ideální a hlavně pod kontrolou. Možná by se mohli do přírody vysadit plyšáci. Ty nic nesežerou a nezničí. Roztomilí jsou také. Jen mají takovou malinkou vadu. Nejsou živí. No, ale nic nesežerou a nezničí, ne? Ale to snad ještě nějakou dobu nehrozí. Ono i chránit přírodu se musí s rozumem. A tak držme palce zvířatům, ať to tu s námi ještě zkusí.
