V Brně, v bazénu

Stalo se ve městě Brně, kde o neobvyklé příběhy není nouze. Dalo by se říci, že to město se zajímavými příběhy jen hemží. Vždyť je to město, které se může pyšnit svým brněnským drakem, jehož vycpaninu mají na radnici pod stropem a nápadně se podobá krokodýlovi. To by bylo velice zajímavé povídání, ale o tom jsem dnes psát nechtěl.

Jednoho dne se v tomto městě rozezněla nouzová linka na dispečinku městské policie. Na výzvu policisty, jak může pomoci, která trochu asociuje cool centrum, se na druhém konci ozval vystrašený hlas, jehož tón skutečně volal o pomoc. Po prvním nesrozumitelném vysvětlení, proč vlastně volá, se zkušenému policistovi stálé služby podařilo dostat z volajícího kloudnou větu. Ano, teď už věděl, v jakém nebezpečí se obyvatel Brna ocitl a zvažoval rychle, kterého ze strážníků v terénu zvolit pro tento zvláštní úkol. Ujistil volajícího, aby se uklidnil, nic sám nepodnikal a vyčkal příjezdu hlídky. Teď šlo o čas.

Toho dne si hlídka myslela, že je to docela klidná služba a čekala, že už to tak bude až do konce směny, ale osud s nimi ten den hrál svou vlastní hru. Ozval se operační a zadal jim úkol. Adrenalin stoupl a řidič zaváhal, zda bude nutné použít majáky a projet Brnem s a kvílením houkačky a brzd. Potom si uvědomil, že by tak mohl pachatele vyplašit, a tak zvolili tichou variantu. Když přijeli na místo, tak je vystrašená majitelka dovedla k bazénu, kde byl její manžel napaden. Policisté se museli rychle rozhodnout. Okamžitě jim bylo jasné, že musí použít donucovací prostředky. Pistole nechali v pouzdrech a ani na tomfu nedošlo. I pouta tentokrát zůstala v pouzdře. V bazénu na ně totiž čekal boj na život a na smrt s rozlíceným tvorem. Ten vyskakoval do výšky, která se zdála být nemožná. Dokonce až pětkrát výše, než byla jeho vlastní velikost. Odvážný muž zákona na něj šel ale od lesa, respektive z protějšího rohu bazénu. Nakonec se mu povedlo, ho šikovným manévrem přelstít a chytit ho do sítě. Vítězství zákona bylo na světě, a tak se všichni, kromě pachatele, společně radovali. Nevím, zda došlo i na slivovičku, jako odměnu zachráněných majitelů domu a bazénu, ale bylo to v Brně, takže to možné je. Jako strategické se nakonec také projevilo to, že bazén byl celou dobu vypuštěný, a tak se strážcům zákona, zákrok lépe prováděl. I když? Možná právě proto, že byl bazén vypouštěný, k celé záležitosti vůbec došlo. Někdo může sice namítat, že kdyby byl bazén plný vody, mohlo dojít k mnohem větší tragédii. Vetřelec se totiž také mohl utopit a pak by se šetřilo, kdo je za jeho smrt zodpovědný. Naštěstí vše dobře dopadlo. Dokonce policisté vzali zákon sami do rukou a na vlastní odpovědnost pachatele kousek dál zase pustili na svobodu.

Jako dovětek by bylo možné se zamyslet nad tímto příběhem z pohledu zadrženého a následně propuštěného darebáka. Představil jsem si to z fiktivního pohledu médií. „Pane Křečku, co nám k tomu řeknete? Vloupal jste se na cizí pozemek, schoval jste se do vypuštěného bazénu a napadl, nejen majitele, ale i zasahujícího policistu?“ A křeček by odpověděl: „Víte já jsem slyšel od známých, kteří v těchto místech, mimo jiné, žijí po generace, tak jaképak vniknutí na cizí pozemek, že je tam takový pěkný rybníček, s modrým dnem a nádhernou čistou, i když trochu chlorovitou vodou, a tak jsem vzal ručníček, plavky a lehátko a šel se vykoupat. Přeci jen, ten den bylo krásně slunečno, a tak jsem si myslel, že je to dobrý nápad. Jenže, jak jsem skočil do nádrže, tak jsem dopadl na tvrdé dno. Nádrž totiž byla vypuštěná. Navíc stěny byly poměrně hladké a já po několika marných pokusech, zjisti, že to nedám a asi tady umřu hlady. Bylo mi do breku. Když v tom přišel takový obr a já dostal radost, že jsem zachráněn. Začal jsem skákat radostí do výšky, ale on na mne najednou zaútočil. Tak jsem začal prskat a naježil jsem hřbet, aby viděl, že takhle tedy ne. Pak ustoupil a naštěstí zavolal městskou policii. Té jsem vděčný za záchranu. No a když jsem jim vysvětlil, jak to celé bylo, tak to pochopili a na polní cestě mně vypustili a já pelášil domů. Měl jsem takovou radost, že jsem úplně zapomněl, na mé lehátko a ručníček, které jsem tam nechal. „Ale média psala o tom, jak rozzuřený křeček napadl majitele bazénu?“ Křeček se jen usmál: „Nikoho jsem nenapadl, ale vy byste nebyl naštvaný, kdybyste se šel vykoupat, v bazénu nebyla voda, a tak jste si a natloukl kokos? Potom vás někdo napadne se smetákem v ruce a pak vás policajti chytali do sítě? Naštěstí, jak jsem řekl, všechno dobře dopadlo.“

Dodatek: Podle neověřených informací se na zahradě u bazénu skutečně našlo malé lehátko a pohozený ručníček. Oficiální média i majitelé domu to však popírají. Je to na každém z nás, čemu chceme věřit. Hlavní je, že všechno dobře dopadlo. A to je dobře.

zdroj:

Vzteklý křeček spadl do bazénu, nechtěl se nechat chytit. Pomohli až strážníci