Že by lidé již nechtěli sociální strany?

Ta otázka padla v „Událostech, komentářích“ při rozhovoru s leaderem ČSSD p. Zaorálkem. Podstatou bylo, zda ještě lidé vůbec chtějí tyto sociálně zaměřené strany. Je ještě vůbec požadavek sociální ochrany občanů v dnešní době?     

   V posledních volbách sociální demokraté evidentně prohráli. O chybách jejich vedení píši v jiném článku, https://samiec.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=631167 , ale je tu ještě jedna věc k zamyšlení. Ta otázka padla v „Událostech komentářích“ při rozhovoru s leaderem ČSSD pro tyto volby Lubomírem Zaorálkem. Podstatou bylo, zda ještě lidé vůbec chtějí tyto sociálně zaměřené strany. Je ještě vůbec požadavek sociální ochrany občanů v dnešní době? Vždyť i v Evropě dostávají socialistické strany své podtržené účty ve volbách a ztrácejí své pozice. Tak jak to tedy je? I když nejsem profesionální politolog, ani volič ČSSD, dovolte mi malé zamyšlení.

   V úvodu bych se vrátil k podstatě vzniku těchto stran. V dobách vrcholného kapitalismu, jako ochrana práv dělníků a zaměstnanců vůbec. Opravdu dnes není zájem těchto skupin obyvatel o ochranu jejich zájmů? Nebo již nejsou dělníci a zaměstnanci. Jsou snad jen samí podnikatelé. Někdy mi to přijde i v diskusích, jako by již nebyly žádné prodavačky, uklízečky, dělníci u výrobního pásu, skladníci, horníci a další. Když se totiž někdo zmíní o právu někoho ze zaměstnanců, je prakticky hned napaden v komentářích, že si ti lidé mohou sami za to, že takovou práci dělají. Jako kdybychom žili v nějaké virtuální realitě a my nechtěli vědět, že to někdo skutečně dělá.

   Nebo tito lidé, vykonávající dělnické profese, potažmo zaměstnanci vůbec, již nemají zájem o to, aby se jich někdo zastával? Třeba je jejich právní ochrana dostatečná. Zaměstnavatelé sami od sebe jim nabízejí skvělé podmínky a chrání je sami před sebou. Třeba není nutné nabízet jim své služby sociální strany? Opravdu to tak je u nás i v Evropě a proto není o tyto strany zájem? Proto ve volbách dostává za uši jedna za druhou?

   Můj názor je ten, že zájem by byl. Ale o strany, které to dělají vážně. Problém není v tom, že by nebyl zájem o tu službu sociálně založených politických stran, ale že tyto strany totálně v této své základní funkci selhali. Co se týče Evropy, myslím, že už jen tím, že většina těchto stran právě podporuje nesmyslná nařízení a regulace. Já se pomyslně vrátím do naší České republiky.

   V minulosti se sociální demokracie často snažila řešit, např. pobídky zaměstnavatelům, aby snížila nezaměstnanost. To byla záslužná činnost, ale tak nějak se dostali politici do pasti. Když zajistili pracovní místa pobídkami s daňovými prázdninami a podobně, už zase nemohli nutit tyto zaměstnavatele, aby pak zvyšovali platy a chránili zaměstnance. Často se sociální demokracie snažila chránit zejména drobné živnostníky, což je sice správné, ale nějak zapomněli, jaká má být jejich hlavní cílová skupina. Zaměstnanci, jako skupina voličů, tak hledali své zastání jinde. Těžko hledat zastání u strany, která se zabývá více zastáváním podnikatelů a nadnárodních firem a drobných zemědělců. I když je to vše chvályhodné, těžko hledat v takové podpoře rovnováhu. Je tu totiž jedna zásadní věc. Žádná politická strana nemůže totiž hájit zájmy všech. Její představitelé by totiž museli být geniální a pak by asi politika přestala existovat. Kdyby totiž někdo našel recept jak uspokojit zájmy všech skupin, nikdo jiný by nebyl potřeba. To je však utopie větší, než byla idea Komunismu. Podstatou politické strany by mělo být hájit zájmy své cílové skupiny. Jakmile se nějaké strana snaží být všeobjímající, škodí všem. A to se zřejmě stalo sociálně demokratickým stranám v Evropě. Ne, že by nebyl zájem o sociálně demokratickou politiku. Problém je v tom, že ji tyto strany už nedělají. Jejich jediná šance je otevřeně si přiznat svou chybu, poučit se, najít si znovu svou skutečnou cílovou skupinu a pak se snažit všechny z té cílové skupiny oslovit a také se jejích zájmů držet. Zájmy ostatních cílových skupin nechat ostatním stranám a s těmi pak politicky bojovat, kdo prosadí víc ze své politiky. To je totiž politika. Tak snad se k ní zase někdy vrátíme. Jinak samozřejmě budou vyhrávat různá hnutí, která nejsou politicky jednostranná a předem nikdo neví, jak se zachovají. Tak, i když nejsem fanouškem sociální demokracie, přeji jí nějakého nového leadera, který se poučí z historie.