Mašínové a právo II.

Můj článek vyvolal spoustu diskuzí. Samozřejmě u takto kontroverzního tématu se to dalo čekat. Ale já nepsal tento článek kvůli jeho kontroverznímu námětu, ale proto, že jsem chtěl vyjádřit svůj názor na něco, dle mého pohledu, zásadního.

Jsem rád, že přes můj jednoznačný názor se ani mí odpůrci nesnížili k urážkám, jak to často člověk vidí na u jiných článků. To jsem rád. Jsem také spokojen s velkou podporou, která byla mnoha čtenáři vyjádřena k mému názoru. Uznávám právo protichůdného názoru, ale jen pokud je to názor a ne vnucování svého pohledu. Musím říci, že mí čtenáři i když se mnou nesouhlasí se chovají korektně a to velice oceňuji a sám se tak snažím chovat také.

V diskuzi ke článku padlo několik impulsů, které mě zaujali. Například. Pokud by někdo schvaloval vyvraždění Slavníkovců, byl by vinen schvalování vraždy? No samozřejmě ne. Totiž vrah je již mrtev a tudíž není možné ho stíhat. Navíc nevím, že by v historii naší země byl někdo, kdo by obhajoval vyvraždění Slavníkovců.  Dále schvalování vraždy knížete Václava ( známý jako svatý Václav ), i když historicky jeho smrt naší zemi prospěla, tak nevím o nikom, kdo by jeho vraždu schvaloval. Navíc dle historických pramenů možná ani o vraždu nešlo, ale to je teď vedlejší. A nejvíce je srovnáván čin bratří Mašínů s atentátem na říšského protektora Reinhadra Heidricha. To už je úplná pitomost, neboť se jednalo o vojáky poslané splnit úkol, mimochodem si jich opravdu vážím, ve válečném stavu. Jiná věc je, jestli to bylo od londýnské vlády taktické. O tom by se mohla vést dlouhá diskuse, neboť jeho smrt rozpoutala zbytečné vyvražďování českých obyvatel. Důležitý rozdíl, kromě toho, že to byla vojenská operace v průběhu oficiální války, je to, že se naši parašutisté ( Gabčík, Vačík, Kubiš a další. ) na jeho usmrcení nijak neobohatili.

Osobně si myslím, a že jsem se snažil sehnat různé materiály o Mašínech a jejich činech, jelikož si rád dělám svůj názor na základě různých historických dat, že dle časového rozložení jejich činů a dle provedení, se skutečně jednalo jen o trestné činy a když jim začalo téct do bot, tak se rozhodli opustit republiku. Po jejich „zdařeném“ útěku pak krmili hlavně své nové vládce svou pohádkou o boji proti komunistickému nepříteli.

Závěrem si dovolím ještě jeden postřeh od mých čtenářů, který mi přijde dost zásadní. Totiž že Mašínové svým způsobem více pomohli minulému režimu, než že by mu uškodili. Bývalí představitelé na jejich činech mohli demonstrovat zrůdnost jeho odpůrců, kteří vraždí nevinné lidi. Myslím, že spousta obyvatel tohoto státu v té době opravdu vraždění nechtěla.

Poslední co bych chtěl k tomuto tématu poznamenat, je to, jestli byli jejich oběti skutečně přisluhovači režimu. Opravdu přesně nevím, jestli strážník v Čelákovicích byl komunista. Nicméně můj praděda, který sloužil jako četník ve službách Masaryka a před válkou i Beneše, byl po válce odsunut z pražského Žižkova do Babic u Říčan, kde ještě několik let do důchodu, v padesátých letech sloužil. Mohl to být klidně i on, koho si Mašínové vyberou, když se snažili získat zbraně. Jim totiž nešlo o zabití prorežimního policajta. Jim šlo o získání zbraně. V tom je ten celý problém.

Závěrem jen jedna poznámka z trestního zákona. Kdo jiného připraví o život, bude potrestán… Zde se nemluví o tom, jestli měli hrdinné pohnutky. Když někdo někomu zabije milovanou bytost a vy ho zastřelíte na útěku, nebo si ho najdete, tak vás bez milosti zavřou. Proč se tolik lidí tedy zastává lidí, kteří vraždili ze zištných důvodů? Možná i proto, že se to netýkalo jejich rodiny. Přiznávám, mé naštěstí také ne, ale kdo zabije, je vrah. A má být potrestán a né vyzdvihován jako hrdina. Vrah vždy zůstane vrahem.