Jak bude zítra? Zítra bude hnusně. Jak by také mohlo být? Buď je nám moc zima, nebo moc horko. Buď bude pršet, nebo mrznout, možná přijdou nesnesitelná vedra a možná budou padat žížaly. Co já vím. Dnes je možné všechno.
Michaela Samiecová
Počasí je fenomén. Lidé se o něj zajímají, hovoří o něm a zejména, pokud není jak zavést hovor, přichází na řadu právě počasí. „ To máme dneska vedro, co?“ „Jo, jo, a zítra má být ještě větší pařák.“ A dialog je na světě. První ostych stranou a postupně můžeme přejít i na jiná témata. Ale počasí je téma fakt vděčné. A lidé informace o něm opravdu vyhledávají a hltají. Sledují zprávy v televizi. V posledních letech smrsknuté na několik minut, moderované, zejména na komerčních stanicích, vysloužilými modelkami. Převážně se dozvíme, jak bude ve Španělsku, pak že k nám směřuje nějaká fronta, která počasí u nás ovlivní a pak velice stručně kolik stupňů bude zítra, pozítří a popozítří. To se opakuje prakticky každý den, jen se vždy posunou data. Obrázky a údaje se prakticky nezměnily. Osobně podezírám tvůrce předpovědí počasí z toho, že možná nevědí ani jak je dnes. Ale do včerejšího počasí by se možná trefit mohli. Jenže třeba je to ani nezajímá. Důležité je zatraktivnit reklamní čas před a po předpovědi.
O to více se počasí věnují v hlavních zprávách. Jakmile jsou vedra, pravděpodobně to jsou ta největší vedra za posledních sto let. Nejspíš bude překonán rekord z roku 1896 a tak pro nedostatek jiných zpráv, budeme tento pokus o rekord sledovat den co den, dokud se něco nestane. Stejně tak, když přijde v zimě mráz. To je pak zase každým dnem ohrožen rekord z roku 1901. Napadne-li sníh, je to kalamita, jakou naše země nepamatuje, přestože loni byl sníh souvisle po čtyři měsíce a letos nevydržel ani měsíc. Lidé tím žijí a věří. Tak co?
Lidé věří a zajímají se to, jako o hlavní událost dne. V práci se baví o tom, kolik stupňů bylo u nich, nebo kolik jim to ukazovalo v autě cestou do práce. Zároveň se předhánějí v hodnotách, protože u nich byl větší mráz, nebo větší vedro, než kde jinde a to hlásily, že bude ještě hůř. A ačkoli s tím nemohou vůbec nic udělat, tak je to hrozně trápí a sledují pozorně jakýkoli další vývoj. Shromažďují informace s přesností na jeden stupeň, ačkoli zprávy jednotlivých stanic, či internetových serverů si s tím starost nedělají a rozdíly v předpovědích jsou i několik stupňů. Buď chce být každý originální, nebo, jak by se řeklo ve škole, ani opisovat neumí.
Lidé vědí přesně jak bude, ale přesto se ráno špatně obléknou, protože zase s takovým mrazem, nebo horkem, nepočítali. Nemohou nastartovat auto, protože takový mráz teda nečekali, a nebo si nevzali deštník a přišli promoklí na kost, jelikož měly být přeháňky, ale takový slejvák nikdo nepředpokládal.
Je snad nějaký recept jak na to? Není. Já osobně nemám rád zimu, ale nic s tím nemůžu dělat. Pouze zimní období přetrpět a těšit se na rozkvetlé jaro. Mám rád teplo a tak i když jsou horka na padnutí a pot člověku stéká po tváři i když jde jen po ulici se psem, vždy si vzpomenu na ty hnusný mrazy a to horké léto si pak mnohem více užívám.
Myslím si, že pokud s něčím nemůžu nic udělat a to s počasím opravdu nemůžu. Zkoušel jsem ho i zaříkávat, ale nic se nestalo. Tak si ho užívám alespoň tehdy, kdy mi vyhovuje. Když tomu tak není, pak ho musím přetrpět, ono nic jiného mi ani nezbývá a těšit se na lepší. A tak ho prostě neřeším. Předpovědi nesleduji a žiji. Ono nějak bude. Ono totiž vždy nějak bude. Ještě se totiž nikdy nestalo, že by nějak nebylo. No a jak bude zítra? Asi hnusně, ale určitě nějak bude.
