Já chci jaro!

Každý rok, každou Zimu, zejména pak uprostřed zimního období, když už se zdá tento čas dlouhý a nekonečný, konce nevidět, si strašně moc už přeji Jaro. Hrozně se na něj těším. Už bych chtěl vidět zase zelenající se louky, rozkvétající stromy i květiny, delší dny, i ty řvoucí ptáky. Jen ať už skončí Zima.

autor fotografie: Michaela Samiecová

Jako dítě jsem to tak možná nevnímal, ale když mi bylo asi devatenáct a já se během Zimy, brodil v závějích sněhu, tváře nám bičoval ledový vítr, který vanul údolím Dukelského průsmyku, se samopalem na zádech. Tehdy možná poprvé, jsem se až bytostně těšil na Jaro. A když pak slezl sníh, zazelenala se tráva, začaly rozkvétat louky, tak jsme se často položili do trávy a vychutnávali první teplé paprsky slunce a vůni probouzející se přírody. Tohle Jaro mi opravdu utkvělo v hlavě a od té doby to prožívám každý rok. Jak fázi těšení, tak radosti, když konečně po nekonečně dlouhé Zimě, přijde to toužebně očekávané Jaro. Aby nedošlo k mýlce. Nepíši teď vzpomínky nějakého hrdiny od Dukly, kterých si nesmírně vážím. Mé zážitky jsou mnohem mladší. Psal se rok 1991 a mě jako vojáka základní služby, osud odvál na čas právě na Dukelský průsmyk. Samozřejmě jsem to mohl zažít kdekoliv jinde, ale náhoda tomu chtěla, že jsem to zažil právě tam. Ale ten příchod Jara tam byl opravdu úchvatný. I když možná právě to, jak jsme se na něj těšili, ten zážitek znásobilo.

   To mě připomnělo, jak jsme tam také narazili na stopy medvěda. Žádného jsme na živo neviděli, ale stopy jsme našli. A medvědům já hrozně závidím. Závidím jim ten zimní spánek. To musí být paráda. Na podzim se pořádně nadlábnout, zalehnout a vzbudit se až na jaře. Hubený, odpočatý. Pravda, také hladový.  Ale odpočatý.  A slunce svítí, začíná hřát do kožichu, příroda se probouzí, no prostě sen. Na druhou stranu, nevím, co by tomu řekli v zaměstnání. Napadá mě parafráze na jednu z Cimrmanovských her: „ředitel je pes, jak člověk čtvrt roku chybí, už si hledá náhradu“

  Samozřejmě jsou i pozitivní věci na tomto období pod vládou bohyně Morany. No, mnoho si jich nevybavuji, vzhledem k tomu, že nelyžuji, nebruslím, nemám rád sníh, ani led, na hory jezdím raději v létě… Tak, snad si na něco vzpomenu. Třeba určitě někoho napadnou Vánoce. Hurá. Alespoň něco. I když, předvánoční shon mě štve, vánoční nákupy nemám rád. Mám rád jen ten jeden den, kdy se celá rodina sejde, společně za svitu svíček a melodií barokních mistrů povečeří a pak si jde předat vzájemně dárky. Jo, to rád mám, ale na druhou stranu, proč si to neudělat někdy jindy. To by mi vůbec nevadilo. 

  Ona každá Zima něco nabídne, co by člověk neměl prospat. Asi teda. Třeba tahle letošní nám nabídla první přímé volby prezidenta. Nebudu komentovat, jak dopadly, ale určitým způsobem to zážitek byl. Spousta lidí se zase zajímala o politiku, diskutovala, lobovala na internetu. Hlavně druhé kolo rozdělovalo společnost na dva tábory, které se s blížícím termínem volby, stávaly stále nesmiřitelnější. Rozdělovaly se kolektivy, známí, ba dokonce rodiny. Sám jsem se tak trochu zapojil a také debatoval s tzv. politickými odpůrci. Člověk kolikrát ani netušil, kdo se na kterou stranu přidá a pak na FB zjistil, že jeho příbuzný, kamarád, nebo spolupracovník fandí protistraně. Nevím jak kdo, já to tragicky nebral a snažil se na všechno dívat s nadhledem. Mám rád takové to popichování a hecování. Rád se podobně hecuji s kamarády na téma Sparta – Slavie. A jako sparťan si z klubu protivníka utahuji a kritizuji jeho hráče, fanoušky a podobně, aby mi to kamarádi při nejbližší příležitosti vrátili, když se něco nepovede mému klubu. Je to taková hra. A i když, jak se říká, správný fotbalový fanoušek musí pro klub žít a mít ho v srdci, přesto všechno se to musí brát sportovně. A sportovně jsem bral i tuto kampaň.  Samozřejmě jsem se tedy hecoval a popichoval se známými i příbuznými, kteří podporovali toho druhého. Ovšem i po volbách jsme si navzájem vyjasnili, že máme každý svůj názor, ale nic to nemění na našem přátelství. A tak by to mělo být.

  Tak to jsem se nějak dostal k úplně jinému tématu. Co nám ještě tak nabízí zimní období výjimečného? Nějak mě nic nenapadá. Takže zpět. Já už tak strašně chci, aby bylo Jaro!