Vandasovo vítězství a Pecinova pátá kolona demokracie

Masaryk, Lenin, Hitler, Husák, Havel.. Ptáte se, co spojuje tuto zdánlivě nesourodou skupinu významných evropských osobností? Kromě faktu, že měli všichni nezanedbatelný vliv na vývoj českého státu, to není už nic závažnějšího než to, že v době formování svých názorů o nejlepším možném světě k žití byl každý ze jmenovaných za své ideje státní mocí perzekvován před tím, než se dostali k moci.

Bude Vandas v budoucnu manipulovat davy?

Nejde než vzpomenout článek Ondřeje Šlechty Mučedník David Duke děkuje, uveřejněný na blogu iDNES koncem dubna loňského roku. Šlechta v něm brilantně vyjadřuje názor, že jakýkoliv přehnaný zásah proti šíření idejí je z hlediska hledání vhodného řešení a snahy o vypořádání se s problémem vzniku dotyčných idejí spíše kontraproduktivní a jakékoliv trestání jejich protagonistů z nich vytváří mučedníky, což jim zvyšuje oblíbenost u cílové skupiny jejich následovníků.

Dokonce i sám předseda DS Tomáš Vandas přivítal s nadšením, jelikož si je dobře vědom skutečnosti, že mu snaha státu o soudní zákaz jeho strany vynese jinak nedosažitelnou sledovanost ve všech zpravodajských relacích českých televizích, o tisku a internetových serverech ani nemluvě, čímž se již stačil zcela nepokrytě před národem pochlubit.

Budeme-li pohlížet na ministra vnitra Ing. Martina Pecinu, jako na balíka, který si této skutečnosti není vědom, můžeme z jeho snahy zakázat DS soudit na politickou demenci kombinovanou s impotencí přinést konstruktivní návrh na řešení problematických otázek, tvořících společného jmenovatele a živnou půdu pro vznik volebního programu DS.

Pokusíme-li se naopak vidět Pecinu jako politika dobře si vědomého merita problému, nezbývá, než spekulovat o jeho snaze zviditelnit osobu Tomáše Vandase, aby mu tím pomohl k budoucímu nárůstu volebních preferencí. Tuto tezi velmi podporují skutečnosti, že se Česká Republika blíží sedmimílovými kroky ke státnímu bankrotu a současní protagonisté klientelismem prosáklé politické scény nemají ani chuť ani vůli s tíživou situací cokoliv dělat i samotný fakt, že Pecina není členem žádné politické strany a z jeho dosavadních snah lze usuzovat na jeho autoritářské ambice se sklony k totalitním manýrám.

Tak či onak je probíhající soudní spor mezi českým státem a DS pro Tomáše Vandase velikým vítězstvím a pátou kolonou pro demokracii a svobodu. Následky současného vývoje dnes ještě nemusí být zřejmé, mějme však na paměti, že extremismu v novodobých dějinách vždy předcházely sociální a ekonomické problémy jdoucí ruku v ruce s morálním marastem ve společnosti. Ode všeho nás dělí už jen malý krůček.