Nevím nakolik je znám tento případ:
Italští farmáři začali pěstovat plodiny na místě převelice suchém a k tomu účelu nevhodném.
V normální společnosti by to museli po první sklizni zabalit.
Ne tak v EU: Unie poskytla farmářům dotace, a tím se ze zcela nesmyslné činnosti stal zajímavý business.
Příběh nekončí. Poté co farmáři obdrželi dotace, použili je na rozšíření obdělávané plochy.
Výsledkem byly větší dotace, větší plocha atd .
Po čase přišli s průlomovým projektem: plán výstavby nádrže, která by jim umožnila zavlažit jejich neúrodná pole.
Podařilo se jim získat evropské peníze - něco jako program pro zvýšení výnosů a boje proti nezaměstnanosti - a po pár letech pilné práce byla stavba dokončena.
Pravda, leží v horách 70 km od cílové oblasti, ale je pro to dobrý argument: Je to obří nádrž na srážkovou vodu - no a tam dole přece neprší.
Sedmdesát kilometrů potrubí horským terénem. Nahoru, dolů, přečerpávací stanice, servisní stanoviště atd.
Úžasné dílo šikovných rukou?
Účet: 250 miliónů Eur.
Jo a v horách od té doby málo prší - nádrž je už několik let takřka prázdná...
Poučení : Projekt je třeba natřít na bohulibo a přikořenit ušlechtilem: byrokrati to sežerou, lid pak lépe stráví
V českém kontextu aktuální případ: Hasičský útok na naše peněženky.
Hasiči, ogaři, čtete-li to některý: nemáte trochu problém se sebeúctou?
Bývali jste hrdinové, opravdoví, užiteční chlapi...
A teď? Nutíte nám hasičáky doma, hasičáky v autě, kouřové senzory u východu, pravidelné revize - to všechno ze zákona, povinně, ne dobrovolně.
Opravdu za tím není business?
Stejně jako v případě té italské šarády: ano je možné v ideálním případě dosáhnout nějakého výsledku. Ale, probůh, za jako cenu ?
Říkáte : I kdyby se podařilo zachránit jeden lidský život...není to trochu podpásový, sugestivní argument?
Kde to skončí? Nebudeme moci vycházet z domu bez přilby, protože ve Zlíně spadl na zastávku strom?
Howgh!
