Cukr a bič

Po úspěšné akci v Gruzii a plynové blokádě Evropy zaznamenali ruští bohatýři další bod. Paleta používaných prostředků je obdivuhodně široká, přesto má některé společné rysy. Například vyhnout se přímé konfrontaci s velkými hráči a raději škodit nepřímo - přes malé ryby.  

Držet Ukrajinu pod krkem je z ruského pohledu snadné.
Ukrajinský průmysl, zejména klíčová výroba oceli, je závislé na ruském plynu.
Před rokem byla po materiálu obrovská poptávka - problém byl ne za kolik, ale jestli vůbec.
V té době se zkrátka nikdo nestaral o to, že ukrajinská ocel je o cca 20% dražší než třeba brazilská.
Kormidlo dějin se obrátilo a náhle je tu problém: Ocel nikdo nechce a když, tak za jiné ceny.
Pro Ukrajince to byla srážka s realitou.
Rusko prostě jen využilo příležitost k dosažení ústupků.
Ukrajina měla problém se splácením dodávek už za dobrých časů. To, že zvýšením cen se tento problém nezlepší, bylo jasné všem.
Byla to pozvánka k vyjednávání.

A tak se i stalo.

Jednotná Evropa se v mrazech začala drolit. Představitelé nejpostiženějších států přestali spoléhat na "evropské" řešení a jeden po druhém odlétali do Moskvy na separátní jednání.
Kdoví, jak by to skončilo, kdyby se konečně nerozhoupali Němci.
Angela Merkel ukula dohodu a potrubí se začalo plnit plynem.

Obávám se, že nepublikovaným ústupkem byla právě Ukrajina. O tu jde Rusku především: dává jim to smysl vojensky, ekonomicky i geopoliticky.

No a teď další bodík.

Kyrgystan požádal USA aby opustili strategicky důležitou základnu Manas, na které závisí US operace v Afghanistanu.
Musím zklamat čtenáře, kteří by toto rozhodnutí připsali náhle probuzeném národnímu uvědomění Kyrgyzů a jejich boji proti imperialistickým choutkám Velkého Satana.

Smutnou realitou je, že kyrgyzská ekonomika je na tom velmi, velmi mizerně.
To je faktor, který využila Moskva při vyjednávání.
Půjčka 450 milionů dolarů posloužila jako cukr.
Američané ovšem kontrovali nabídkou zvýšeného pronájmu za základnu - údajně byli ochotni jít až na 120 milionů dolarů ročně.
A to je dost - zvlášť, když je to čistý příjem, nikoliv půjčka.
Kyrgyzové váhali.
Rusové proto museli najít vhodný bič.

Klíč se jmenuje remittance.
V podstatě jde o transfery peněz mezi lidmi pracujícími v zahraničí a jejich rodinami doma.
Oficiální data pro Kyrgyzstan:
11.7% pouplace pracuje v zahraničí.
Posílají domů ekvivalent 31.4 % HDP. (to není překlep)
Neoficiální odhady jsou ještě vyšší.

Ekonomická krize znamená méně práce pro zahraniční dělníky a na národní ekonomiku má na dvojí dopad:
a/ pokles transferů - jsou země, které tak přišly až o 20% HDP(!)
b/ návrat těchto pracovníků domů - což vytváří dost výbušnou situaci na už tak otřesených domácích trzích práce

Drtivá většina Kyrgyzů pracuje v Rusku - na pracovní povolení.
Stačilo tedy pouze naznačit, že "ruské úřady zvažují poporu zaměstnávání svých občanů na úkor cizinců" a pro Američany bylo vymalováno.

Selektivní tlak - v tomhle jsou Rusové opravdu dobří.
Mimochodem, Gruzínce posílají jejich úřady domů už celá léta.

Ostatně soudím, že radar je pro nás dar z nebes.