Hřbitov odsunutých

Když vyjedete lanovkou na Komáří vížku, sejdete pár set metrů z vršku, narazíte na malebný kostelík sv. Wolfganga s doškovou střechou. Sotva jsme očkem nakoukli dovnitř, hned si s námi začala povídat milá, vitální stařenka. A prý jestli chceme výklad.

Chtěli jsme …. jak známo, ústní vyprávění předčí všechny encyklopedie a učebnice dějepisu. Paní vyprávěla krásně, i když ji občas nebylo moc rozumět kvůli výraznému německému přízvuku. Barvitou češtinu navíc prokládala německými výrazy, občas zadrmolila, to asi stářím. Vyprávěla ale s takovým osobním zaujetím, až se mi zdálo, že všechny ty sudetské události, počínaje 11. stoletím až po současnost zažila na vlastní kůži.

Děti seděly, ani nedutaly, jen poslouchaly.

Vyprávěla především o tom, že když je dobrá vůle, tak mohou dva úplně odlišné národy žít vedle sebe v harmonii. Je skvělé potkat člověka, který prožil děsivé 20.století v tak krizové oblasti, jakou severní Čechy jistě byly, není v pokročilém věku ani trochu zapšklý, nežehrá osudu a neztratil víru v harmonické soužití Čechů a Němců.

Horste, Wilhelme, Gertrudo!!!

Co jsme si, to jsme si....