Benzínový pláč a naděje

Předpokládám, že mnozí mi budou vyčítat, že do kolečka omílám notoricky známé skutečnosti. Ačkoliv ze všech stran stokrát denně slýcháme, že alkohol za volant nepatří, přesto jenom v Čechách bylo loni...

....pod jeho vlivem spácháno 5725 nehod, z toho 123 jich bylo bohužel smrtelných.

Nedokážu to pochopit! Nezlobte se na mě, ale neumím najít jiné vysvětlení než, že významné procento populace jsou debilové. Jenomže statistiky nejsou jenom čísla.

Vždycky, když usednu za volant, vzpomenu na mrtvý kamarády. Na tvářích slzy ještě úplně nezaschly. Zanechaly jizvy na duši, které se nikdy docela nezahojí. Nejvíc mě straší vědomí, že i já bych se mohl stát viníkem dopravní nehody, která by někomu přinesla smrt. Sedadlu vlevo vepředu se proto raději vyhýbám.

Loňský rok přinesl 832 obětí českého silničního provozu. Sice kvůli autonehodám zahynulo o 160 lidí méně než předloni a zároveň nejméně od roku 1990, ale pořád je to hrůzostrašné číslo. Statistiku, kolik lidí přišlo loni o život na všech silnicích Evropské unie, jsem nikde neobjevil, asi zatím nebyla vydána, ale v roce 2008 to bylo přibližně 39.000 lidí.

Také ostatní, statisticky nejčastější příčiny dopravních nehod, můžeme považovat za projevy lidské nezodpovědnosti. Nepřiměřená rychlost, nedání přednosti v jízdě, nesprávné předjíždění. To všechno lze klást za vinu pouze a jenom nespolehlivosti resp. nedisciplinovanosti řidičů. Skoro si myslím, že člověk po psychologické stránce není nikdy dost dospělí na to, aby se stal oprávněným držitelem řidičského průkazu.

Nemůže za to pouze neukázněnost resp. negativní lidský faktor, pro řízení automobilů nemáme ani dostatečné evoluční schopnosti. Není divu, jestliže nejvyšší zaznamenaná rychlost, jaké kdy lidské tělo vlastními silami dosáhlo je 37,57km/h. Což je světový rekord Usaina Bolta v běhu na 100m. Opičky před milionem let mohly běhat možná ještě trochu rychleji než špičkový atleti, nicméně reakce, postřeh nebo periferní vidění člověka jsou optimalizovány pro nižší rychlosti přesunu, než kterých běžně dosahujeme v automobilech. Mimochodem nemůžeme divit, že ani naše tělesné schránky neustojí náraz při vyšších rychlostech. Statistiky jsou v tomto směru nemilosrdné. Pokud chodce porazí vozidlo jedoucí rychlostí 35 km/hod, má nešťastník 85% šanci na to, že přežije. Pokud do něj automobil narazí při rychlosti 50 km/hod, šance na přežití klesne na pouhých 36 %. Při kolizích s vozidlem jedoucím rychleji než 60 km/hod statistiky evidují vice než 99% usmrcených.

Proč?

Protože se naši předkové s takovými rychlostmi prostě nesetkávali. A jestliže Homo sapiens sapiens není způsobilý k řízení motorových vozidel, nechme stroje řídit stroje. Počítačový průmysl dokázal vyvinout bezpočet her, které téměř dokonale simulují prostředí automobilových závodů. Jejich výrobci by měli být schopni nalézt sadu algoritmů bezchybně řídící auto v běžném provozu. Software by samozřejmě obsahoval také procedury podmíněné dopravním předpisům. Elektronický autopilot by už ze své podstaty dodržoval všechny rychlostní limity, nikdy by nepředjížděl, vždy by dával přednost v jízdě a hlavně nikdy by neřídil pod vlivem psychotropních látek (tedy ani alkoholu).

Vozidla by se také musela dovybavit hardwarově. Kapotu auta by tak ozdobilo několik čidel, sonarů a kamer, včetně několika termokamer, které by snímaly pohyb teplokrevných chodců. Teplotní senzory by zase vyhodnocovaly aktuální povětrnostní podmínky, přizpůsobovaly by jim styl jízdy, anebo rychlostní limity. Ve výbavě by neměla chybět ani vysílačka komunikující s kolemjedoucími automobily. V okruhu řekněme 200m by se vzájemně identifikovaly. Vyměňovaly by si kód s údaji o poloze, okamžité rychlosti a plánované dráze tak, aby nikdy nemohlo dojít ke vzájemné srážce. Kompatibilita by mohla být rozšířena také na dopravní značky, které by svůj pokyn např. o zákazu předjíždění rovněž vysílaly.

Všechny vstupní periferie by musely být alespoň zdvojené, jestliže se by se porouchalo jedno z čidel(kamer), bylo by ještě za provozu nahrazeno dalším. Data z těchto vstupních zařízeních by zpracovávalo více řídících jednotek, z nichž některá by sloužila také jako záložní. Přestal-li by fungovat kritický počet procesorových center nebo vstupních zařízeních, auto by se vůbec nerozjelo, případně zajelo ke kraji vozovky a ihned zastavilo.

V základní výbavě by nechyběla také GPS navigace, která ve spojení s autopilotem slibuje netušený komfort. Osobní doprava by se, díky tomuto spojení, skutečně přiblížila ideálu luxusu. Nasednete do auta, na klávesnici zadáte cílovou destinaci a o víc se starat nemusíte. Klidně si můžete i zdřímnout, vozidlo vás bezpečně doručí na místo určení. Mikrospánek vaše sny už děsit nebude. Pracovitější pasažéři by se mohli věnovat svému notebooku a psát třeba blog. Celou cestu po D1 z Prahy do Brna. A že nechcete být ochuzeni o zážitek z řízení? Někteří chlapci se prý, držíce se volantu, cítí býti více muži. Buďte bez obav. Nějaké řídítko by v autě beztak zůstat muselo. Suplovalo by GPS v místech nepokrytých signálem anebo pro případ setkání se s objížďkou, kterou dosud databáze neregistrují. Fungovalo by však na principu počítačového joysticku, pouze by určovalo směr jízdy. Asi jako když spolujezdec radí řidiči, kam má zahnout. Tuto „herní konzoli“ by ovšem bylo možné aktivovat pouze za předpokladu, kdyby integrovaný alkohol tester nedetekoval ve své blízkosti žádné alkoholové výpary. Ty otrlejší z nás by mohly svá auta řídit směrovými šipkami na klávesnici nebo dokonce myší. Příkazy zadané uživatelem by byly splněny pouze pod podmínkou, že neodporují dopravním předpisům, nebo nezpůsobí srážku s jiným objektem.

Podobné úvahy mi dávají naději, že civilizace by měla technologicky zvládnout vytvořit vozítko, které nás bezpečně doveze do cíle, na druhou stranu chápu, že první autopilotovaný automobil vyjede do ulic nejdříve za 20 let. Prototypy by měly být testovány stejně pečlivě a dlouho jako například léčiva.

Zatím můžeme přijmout pro přechodné období alespoň některá základní technická opatření.

Zmiňovaný alkohol tester by se mohl stát povinnou výbavou již v blízké budoucnosti a to nikoliv k informativním účelům, ale jako součást startovacího systému. Rozumíte tomu dobře, nastartovat by bylo možno pouze v případě, kdyby někdo nadýchal méně než 0,05 promile alkoholu.

Především ale nerozumím tomu, proč by měla auta umět jezdit rychlostí přes 200km/h? Nedokážu si představit jiný než marketingově-chvástavý důvod. Vozidla schopná překročit maximální povolenou rychlost na dálnicích by se neměla vůbec dostávat do provozu. Neměla by už z principu projít technickou kontrolou jako potenciálně nebezpečná! Tuším, že kdekdo namítne, že se vyšší rychlosti hodí třeba při předjíždění. Ale vždyť o to mi právě jde. Předjíždět se prostě odnaučíme. Neříkejte mi, že potkáváte traktor s hnojem, sunoucí se hlemýždím tempem, častěji než jednou za rok. Také si nehrajme na city pohádkou o rychlé záchranné službě. Myslím, že 130km/h je rychlost dostatečná i pro sanitku.

Jsem si vědom možného zvýšení výrobních nákladů kvůli navrhovaným bezpečnostním vylepšením, což by ale také nemuselo být úplně na škodu, protože pokles počtu motoristů s sebou nutně přinese pozitivní ekologické dopady. Navíc nejbezpečnější je autem vůbec nejezdit.:-)) Ne vážně, při zachování současné hladiny maloobchodních cen automobilů, bude výdaj řekněme 50-ti tisíc za bezpečnostní elektroniku jen drobným vychýlením. A vzpomeňme na nucené snížení rychlostních limitů, které by ušetřilo výdaje spláchlé v konkurenčním boji o co možná největší rozsah tachometru.

Smysl pro odpovědnost některých pirátů silnic zůstává bohužel imunní i vůči nechutným kampaním typu „Nemyslíš, zaplatíš“. Pokud zůstanou preventivní opatření, včetně zákonných postihů, i nadále jalová, bude nutno přistoupit k razantnějším krokům. I za cenu zásahu do svobody motoristovy. Jaká je to ale svoboda? Chlastat za volantem....

(zdroje:IHNED.CZ, ČT24 )