Soud

Absurdní črta života v budoucnosti. Nebaví mě psát perex. Zadejte ještě alespoň 44 znaků. A to jsou přesně ty políčka, od kterých se nechci nechat prudit. 

Soudce: Jste obžalovaný za krádež kamene.

Člověk: Jen jsem uklidil kámen z cesty.

Právník: (šeptem) Důrazně Vám doporučuji neodporovat!

Obžaloba: Za svévolné zasahování do přirozeného řádu věcí navrhujeme pět let na 5. oddělení.

Člověk: Pět let za kopnutí do šutru?

Právník: (šeptem) Proboha mlčte!

Soudce: Zdá se, že si neuvědomujete závažnost provinění.

Právník: Ctihodnosti klient hluboce lituje svého jednání a vděčně souhlasí s pěti lety na 5. oddělení.

Člověk: Zbláznil jste se? S trestem v žádném případě nesouhlasím. Jako právník mě máte hájit a ne servilně souhlasit s obžalobou.

Obžaloba: Vzhledem k zarputilosti obžalovaného a urážce soudu i obžaloby nově navrhujeme 15 let na 5. oddělení.

Člověk: A co rovnou doživotí?

Soudce: Z výpovědi obžalovaného vyplývá jistá recidiva, pohrdání soudem a žádná sebereflexe. Odsuzuje se proto na doživotí a trestu smrti těsně před koncem jeho přirozeného života. Vězeňské službě se tímto ukládá starat se o vězně tak, aby jeho život byl co nejdelší a lékařské službě se nařizuje stanovit termín popravy měsíc před koncem života obžalovaného.

Právník: (šeptem) Kdybyste mlčel, mohl jste z toho vyváznout s pěti lety člověče!

Člověk: Jestli to má být nějaký vtip, tak je trapný a ubohý.

Soudce: Odveďte ho a prosím další případ. Kde se jen v lidech bere ta arogance a víra ve vlastní pomýlený úsudek. Nebýt práva a spravedlnosti, dělal by si každý, co chce.

5. oddělení

Dozorce: Ale, ale, ale, copak to tu máme? Vězen 237 odsouzený za devastaci krajiny, urážku soudu a pražádný sebezpyt. Víš, člověče, ty tu budeš dlouho a protože já dělám svou práci zatraceně dobře a rád, skoro jistě mě přežiješ a tvoji popravu si vychutná až můj nástupce.

Člověk: Jak dlouho hodláte tuhle hru hrát? Vy jste najatí herci? Kde je skrytá kamera?

Dozorce: Ano, ano, soudce se opět nemýlil. Jistá recidiva, pohrdání, arogance. Odvést do cely.

Člověk: Dobrý den, vy všichni, jak jste tady, v tom jedete taky?

Všichni: Jak to myslíte?

Člověk: Zavřeli mě sem, protože jsem zvedl kámen na silnici a odhodil ho na stranu.

Všichni: Čemu se tedy divíte? Měls jste snad povolení?

Člověk: Jaké povolení?

Všichni: Od Úřadu na ochranu životního prostředí, od Správy silnic, od České geologické společnosti, od Stavebního úřadu, od místního Policejního oddělení a od Krajské a Místní politické organizace.

Člověk: Co je to za nesmysl? Přece jsem jen zvedl kámen, který se skutálel ze svahu, aby o něj někdo třeba nezakopl. Od kdy je třeba k takové pitomosti povolení?

Všichni: Odjakživa!

Člověk: Copak jste všichni blázni?

Všichni: Jsme pouze vězni jako vy, ale známe zákony, ostatně i vy se je tu naučíte.

Člověk: Na takovou malichernost se přece nevztahují zákony!

Všichni: Globální vláda schválila universální zákony, které platí pro všechny na celém světě.

Člověk: Od kdy?

Všichni: Odjakživa.

Člověk: Nesmysl, nikdy jsem o tom neslyšel. Jak se to stalo?

Všichni: Abychom dále svévolně neničili přírodu, musí se vždy, všude a všechno co se týká přírody nejdříve schválit u příslušných orgánů.

Člověk: Taková blbost neplatí odjakživa.

Všichni: Vláda rozhodla, že to platí odjakživa.

Člověk: Přijde vám spravedlivé dostat za odklizení kamene doživotí a těsně před jeho koncem trest smrti?

Všichni: Za tento zločin je pouze pět let na oddělení 5. Ledaže byste urážel soudce a choval se arogantně, potom by vám mohli dát doživotí a trest smrti k tomu. Civilizace si už nemůže dovolit arogantní chování a ničení přírody, protože pak by nepřežil nikdo.

Člověk: Pak ale budou muset zavřít všechny lidi na světě.

Všichni: Jen ty, kteří nedodržují zákony. V zájmu přírody je to nutné.

Člověk: Přece není možné, aby člověk běhal po úřadech kvůli kameni?

Všichni: Nutné. Je to nutné.

Člověk: A proč jste tu vlastně vy?

Všichni: Sekání trávy 10 let, močení v lese 15 let, překročení limitu spotřeby elektřiny 5 let, zapálení cigarety 20 let, konzumace masa doživotí, nekompostování 2 roky, psaní na papír 6 měsíců, …

Člověk: To je přece neskutečně absurdní!

Všichni: Nutné. Je to nutné.

Člověk: Kolik vás tu vlastně je?

Všichni: Všichni.