Společnost pro navrácení chuti do života

Ztrácíte nebo nenalézáte smysl života? Doporučuji Společnost pro navrácení chuti do života. Zaručený úspěch!

"Číslo 427 prosím!"

"To budu já, dobrý den."

"Jindřich Konstolsky, ročník 91?"

"Ano."

"Budeme potřebovat vaši občanku. Jděte prosím za doktorem Schwarzem, dveře číslo 13."

"Pan Konstolsky? Schwarz, těší mě. Mým úkolem je si s vámi popovídat a ujistit se, že skutečně potřebujete naši léčbu. Mohl byste mně prosím popsat, proč jste k nám přišel?"

"Nic mě nebaví, život mně nedává smysl. V televizi jsem viděl reklamu na vaši Společnost a uvědomil jsem si, že jste jediní, kdo mi může pomoct."

"Kde pracujete?"

"Už dlouho nepracuji. Založil jsem softwarovou firmu a žiji z dividend."

"Zajímavé a vaše koníčky?"

"Dnes už žádné. Dříve jsem hodně cestoval, poznával svět, potápěl se, lezl po horách, závodil v rally nebo jachtařil, ale vše se mi zhnusilo. Jen se válím doma na gauči a přemýšlím, co bych ještě mohl zkusit dělat, ale nic se mi nezdá dost zajímavé."

"Zdá se, že skutečně potřebujete naši pomoc. Víte, v čem spočívá naše léčba?"

"Vím, že člověku nějakým způsobem opět vrátíte chuť do života, ale jak přesně, to netuším."

"Postavíme před vás nové výzvy, nové úkoly a problémy, které budete muset vyřešit a tím ve vás znovu obnovíme radost ze života."

"To zní skvěle, kdy začneme?"

"Hned. Nejprve však musíte podepsat stohy papírů, protože se jedná o nevratný proces."

"Dobrá, sem s nimi."

"Pročtěte si pečlivě naši smlouvu a všeobecné obchodní podmínky. Nechám vás tu o samotě, abyste měl klid."

"Děkuji."

Jindřich pročítal stohy papírů, ale protože trpěl nezájmem a apatií, nevěnoval jim příliš pozornost a po chvíli otočil na poslední strany a vše podepsal.

"Vidím, že už jste hotov. Bylo to nezvykle rychlé, jste si tím skutečně jistý?"

"Ano, cokoliv udělám, bude jistě lepší než nuda, která mě sžírá poslední roky."

"Jak si přejete, pak je nutné podepsat ještě tyto dokumenty, jejichž platnost vám teprve navrátí vaši ztracenou dravost."

Jindřich vše bez zvláštního zaujetí podepsal. Příliš nevěřil, že by mu mohla Společnost pomoct, ale viděl to jako poslední a jedinou možnost, kterou ještě nezkusil. Ženy, drogy, adrenalin, nic z toho jej nedokázalo zbavit nudy a pocitu nesmírné pošetilosti.

"Výborně, hotovo. Jsem si jistý, že během několika hodin nejpozději dnů budete opět cítit chuť do života až do morku kostí."

"To jsem zvědav."

Jindřich vyšel z obrovské budovy, ve které společnost sídlila a protože měl hlad, vešel do první restaurace. Objednal si jídlo, pivko a mrzutě si prohlížel interiér plný trapných rekvizit z nějakého filmu. Obstojně se najedl a dal znamení číšníkovi, že chce platit.

"Je mi líto pane, ale vaše kreditní karta nefunguje, není na ní dostatečný obnos."

"Nesmysl, ale nechce se mně s vámi hádat, zkuste tuhle." Řekl nasupeně Jindřich a podal číšníkovi zlatou kartičku.

"Bohužel, nekrytá částka."

"Co je to za pitomost?" Vyrazil ze sebe Jindřich a vytočil číslo do banky.

"Nula, žádný zůstatek? To je nějaký vtip? Jakou transakci? Před hodinou? V čí prospěch?" Křičel Jindřich do telefonu.

"Promiňte pane, ale jestli nemáte na zaplacení, budeme muset zavolat policii."

"Co si to dovolujete, jsem jeden z nejbohatších lidí ve městě, samozřejmě, že mám na zaplacení, jen si ze mě někdo tropí šašky!"

Číšníka to nezajímalo, neměl vůbec chuť poslouchat povídačky nějakého chudáka a zavolal policii. Za pár minut Jindřicha vyváděli z restaurace. Neobešlo se to bez vulgarit a vyhrožování. Na policejní stanici případ zaprotokolovali a šoupli Jindřicha do cely, ve které strávil celý den a noc.

"Vstávat, máte návštěvu." Zapištěl vysoký ženský hlas skrze mříže Jindřichovy cely.

"Dobré ráno, pane Jindřichu, jsem váš právní zástupce ze Společnosti pro návrat chuti do života."

"Hloupost, já mám přece úplně jiného právníka, mám celý sbor právníků, tohle si někdo šeredně odskáče!"

"Mýlíte se pane Jindřichu, nemáte žádného jiného právníka a už vůbec ne celý jejich soubor. Máte pouze mě."

"Od kdy?" Vrčel Jindřich.

"Od včerejšího dopoledne, kdy jste s naší Společností podepsal smlouvu, která vám zaručuje znovunavrácení chutě do života."

"Jak to myslíte?"

"Že vy jste si nepřečetl pořádně všechny dokumenty? Ne, jistě že ne, protože jinak byste se tak hloupě neptal. Podpisem naší smlouvy jste převedl veškerý váš majetek i peníze na naši Společnost. To znamená, že nemáte nic. Musíte si najít práci, bydlení a vše ostatní. To dá opět vašemu životu smysl."

"Cože? To myslíte vážně? To je podvod!"

"Nikoliv, udělal jste to dobrovolně a po diskuzi s naším doktorem, který shledal, že jste svéprávný a způsobilý k podpisu."

"Budu vás žalovat!"

"To jistě můžete, ostatně právní spor s naší Společností dává většině naším klientům nový smysl do života."