Čtu to pořád. Rusko, agrese, válka, strach. Lidé doslova hýří názory o tom, že se chystá Třetí světová válka. Máme se opravdu bát?
Všechno je to smíchu. Ve vzduchu visí atmosféra jako z 50. let. „Musíme se připravit proti agresorům.“ Lide dobrý: Procitni! Nemůžeme brát v potaz to, co se děje na Ukrajině, kde zuří občanská válka. Ukrajina má „problémy“ s proruskými separatisty? Fakt. Rusko separatisty podporuje? Dá se s tím počítat. Ale proč hned z toho má plynout pro nás nebezpečí světového konfliktu?
Dojímá mě fakt, že už roky probíhají ve světě podobné boje a nikdy z nich nikdo nevyvozoval celosvětový konflikt. Čečensko. Kosovo. Gruzie. Zajímaly tehdy tyto konflikty takovou masu lidí jako dnes? Ani bych neřekl. Prostě další z mnoha neklidných konfliktů východní Evropy.
Celé mi to přijde jako jedna velká globální vzpoura proti Rusku. Začalo to sankcemi a čert ví, kde to skončí. Spíše než politický akt mi to připadá jako nepovedená parodie. Parodie, které velí hoši z USA.
V Americe očividně pochopili, že jim roste na východě velká konkurence. Rusko se poprvé od pádu SSSR v roce 91 vzchopilo k větší politické angažovanosti. Rovnocenný konkurent je automaticky nepřítel. Rusku to evidentně nevadí. Díky sankcím navázalo nové známosti v Asii a z tlaku okolí má očividně radost.
A pokud zde mluvíme o kritice lokálních konfliktů. Protestovalo Rusko, když Amerika napadla Afganistán a Irák? Nejsem si vědom, že by ano. Tak kde je problém? Celé je to jen vysoká hra, do které se není radno angažovat a ani to nemá cenu. Pravdu má totiž každý svou a bude si ji hájit až na krev.
Ale co. Nemá cenu rozčilovat se nad tou velkou hrou, ve které figurujeme jen jako loutky systému. Raději bychom měli počkat, jak jen se to vyvrbí. Rozum snad zvítězí. Snad. Nikdy totiž nevíme, co se komu honí zvráceného v hlavě.
Mnohým čtenářům nyní přijdu jako jeden velký „rusofil.“ Omyl. Jen se na celou věc koukám logicky. Nezaujatě. Ale to už dnes nikdo nechápe.
