Pláč panny

Taková malá romantická vzpomínka na mládí, tábory a brigády, kde jsme prožívali první lásky. Neberte můj pokus o verše moc vážně, není to reportáž :-)).

O prázdninách na brigádu
chlapec s dívkou přijeli,
že naplní se jejich láska,
nesmírně se těšili.

Když pak večer padla rosa,
dychtivá a rozechvělá
přišla dívka na kraj lesa,
oddala se chlapci celá.

Láska však jim nepomohla,
snad únava oba zmohla.
Chlapci studem v srdci píchá,
selhala mu jeho pýcha.

Dívka ležíc v nahé kráse,
vzdychá, studem červená se.
Ještě stále nejsem žena,
blána není protržena.

Ukázala se být pevná,
rosou zatřpytí se stehna,

marné lůna volání,
srdce mého vyznání.