Tož, súdružka raditel´ka, co sa s ním ser...

O mé první smlouvě mezi rodičem a školou. Inspirovaly mě články http://zpravy.idnes.cz/skoly-budou-nekazen-zaku-resit-smlouvou-s-rodici-navrhl-ministr-dobes-1z9-/studium.asp?c=A110401_220141_domaci_brm a http://barboratopinkova.blog.idnes.cz/c/185249/Vyprask-pred-tabuli-Zn-Smluvne.html.

Opasek je praktickým a moderním doplňkem pro každého muže.http://www.panske-damske-penezenky.cz/damske-a-panske-opasky/

Když jsem před šestadvaceti lety nastupovala jako učitelka základní školy v moravskoslovenském pohraničí,  hned prvního září mi bylo jasné, že to nebude sranda. Při uvítacím projevu paní ředitelky v tělocvičně píchali deváťáci  lesklými kapesními nožíky „rybičkami“ do zadků osmáky sedící na lavičce pře nimi. Měla jsem hodně práce, abych sjednala zase trochu klidu.

Přidělili mi pátou třídu (tenkrát začínal druhý stupeň od páté), do které nastoupil jeden žák z nedaleké horské vesnice, známý problematickým chováním. Dejme tomu, že se jmenoval Otrava. Bil spolužáky, ničil školní majetek, nenosil pomůcky a úkoly, stále rušil v hodinách. Nepomáhaly domluvy ani poznámky. Když už to začalo být neúnosné, byla podle předpisů svolána výchovná komise, na kterou byl pozván otec Otrava.

Na jedné straně stolu zasedla ženská přesilovka ve složení třídní učitelka, ředitelka, zástupkyně a výchovná poradkyně, na druhé straně už trochu brunátný otec, protože se předem posilnil několika panáky slivovice, která se na kopanicích pila místo vody. Vyslechl si  všechny stížnosti a nářky a pořád nic neříkal.

Paní ředitelka se snažila povzbudit otce k hovoru: „Tak, pane Otrava, co vy na to? Jak vyřešíme to chování vašeho syna?“

Otec Otrava si odepnul kožený opasek, praštil s ním na stůl a pomalu, ale jasně, vyslovil tu smlouvu: „Tož, súdružka raditel´ka, co sa s ním serete. Toť máte remeň, a jak ten můj fakan udělá nejaků pičovinu, tož rezať a rezať!“ A tím skončila nejen jeho řeč, ale i celé jednání komise. Smlouva mezi otcem a školou byla neoficiálně uzavřena bez zápisu.

Když začal Otrava vyvádět, vytáhla jsem ho na chodbu, provedla jsem rychlý obelisk zleva a zprava, a hned se mu v hlavě rozsvítila kontrolka, že už to přehnal. Na nic jiného ani nebyl z domu zvyklý. Pak vydržel třeba i dva týdny být skoro v normě. Na žádné jiné škole jsem naštěstí něco takového praktikovat nemusela.

Na té škole jsem neučila dlouho, tak vím jen z vyprávění, že se Otrava nepolepšil ani po ukončení sedmé třídy, nejvyšší, jakou dokázal absolvovat, a problematický je doposud. Prý už několikrát seděl za různé přečiny. Ale škola s ním tenkrát díky té neoficiální smlouvě dokázala aspoň trochu vydržet.