Den učitelů aneb zapomeneme na svého učitele národů?

Od roku 1994 je z rozhodnutí UNESCO 5. října Světový den učitelů. Ten náš, český Den učitelů, který se slavíval 28. března, kdy se narodil Jan Ámos Komenský, má tradici mnohem delší. Ani jeden z těchto dnů není v našem státu zařazen mezi významné dny.

Zatímco si v kalendáři veřejnost může přečíst, že 7. dubna slavíme významný Den vzdělanosti, skoro nikdo netuší, proč by se měl slavit právě v tento den. Zmínka o tom, že se 28. března narodil Jan Ámos Komenský, už v kalendářích není 20 let. A česká média ani neštěknou. Nanejvýš ve snídaňovém pořadu představí nového Zlatého Ámose. Ale kdo z diváků ví, po kom se ta anketa jmenuje, je nezajímá.

Přitom v mnoha evropských státech si svoje národní Dny učitelů slaví. V diskuzi na stránkách European Schoolnet jsem si přečetla, že ve Španělsku slaví dokonce dvakrát v roce, protože podobně jako my máme Komenského, oni si zvolili svým velkým učitelem jednoho svého svatého, takže poprvé slaví jeho narozeniny a podruhé jeho svatořečení. Žáci prý mívají volno, takže si tyto dny určitě dobře zapamatují.

Zatím se čeští učitelé drží svého svátku zuby nehty. Sice už nedostávají od svých žáků kytičky a ve školním rozhlase nerecitují básničky pilní žáčci, ale na mnoha školách si kantoři a ostatní provozní zaměstnanci po vyučování zorganizují společné posezení s bývalými kolegy, pobesedují, zavzpomínají na zlaté časy a postěžují si na současné zhoršující se podmínky. I když kdoví, jestli i tohle postupně nezanikne, když teď klesla možnost zaplacení pohoštění z FKSP o polovinu.

Budiž ctí některým krajským školním úřadům i některých obecních úřadů, že aspoň udržují tradici oceňování nejzasloužilejších kantorů v Den učitelů. Budiž ctí ředitelům škol, kteří každoročně ztratí trochu času a pošlou návrh na ocenění zkušeného učitele. Bohužel jsou i takoví, kterým to za to nestojí. Asi by ztratili pocit, že nejlepším kantorem na škole je ředitel. Jak jinak si mám vysvětlit, že na některých školách nebyl oceněn nikdy nikdo a na jiných školách získá krajské ocenění nějaký kantor každý druhý rok? Nebo je to zaviněno celostátním stylem politiky „mládí vpřed“?

Co na to Ministerstvo školství? Vůbec nic. Pokud se nemýlím, pak posledním ministrem, který opravdu učil, byl Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., v letech 1992 až 1994. Těm následujícím šlo především o politiku. Vždyť i nynější šéf školských odborů prohlásil, že je podle něho dostatečnou oslavou anketa Zlatý Ámos, protože startuje na Světový den učitelů a finále je co nejblíže 28. březnu. Ovšem kolik skutečných kantorů se nakonec zúčastní slavnostního plesu učitelů? Nejspíše jich tam bývá mnohem méně než politiků, neznám za roky působení ve školství kantora ze svého okolí, který by obdržel pozvání, kromě odborářských šéfů. A ten světový den je z hlediska politického prý mnohem vhodnější, protože se obvykle blíží nějaké volby, což je prý příležitost pro školské odbory, aby bojovaly za učitele. Po volbách v březnu už vám totiž žádný politik nic neslibuje.

Což o to, zní to logicky. Ale proč jsme zapomněli na svého učitele národů? Ani svět na něho nezapomíná, ale zkuste se zeptat našich žáků a studentů na jeho život a dílo. Připadali byste si nejspíš jako v Krampolově zábavném pořadu na Primě. Jan Ámos si opravdu nezaslouží, aby jeho jméno bylo uvedeno už jen v názvech některých škol nebo muzeí.