Mindráky kvůli kráse

Já tvrdím, že největší mindráky ve vás dokáže vychovat vlastní matka.Odmalička do nás hustí, jak špatně sedíme, hrbíme se, chodíme, mluvíme...však to znáte.No a sotva začneme být na matce trochu nezávislí, zasévají do nás další mindráky nemilosrdná média.

Já jsem se totiž podobala více otci a to jsem si dovolila opravdu moc! Co naplat, že jsem po něm zdědila nadání, krotkou a bezkonfliktní povahu, šikovnost a pracovitost. Nebyla jsem dostatečně hezká (na rozdíl od mojí matky) na to, abych obstála v konkurenci sice hloupějších, ale mnohem hezčích dcerušek jejích spolupracovnic, nebo jak jsme jim tajně s tatínkem říkali spolučarodějnic. A ty čarodějnice to mojí matce dokázaly pořádně osolit, protože ona se bránit neuměla ani nechtěla. Dneska už vím, že jí ty ubohé ženské vlastně záviděly hodného muže a ještě hodnější dceru. Ale mindrákové semínko zasely bohužel hodně hluboko, protože jsem nikdy nevypadala v žádných šatech dostatečně hezky, ani jsem neslyšela od matky pochvalu, že mi to sluší. Jen od tatínka. Samozřejmě předpovědi, že si nikdy nenajdu chlapa a nevdám se, byly na denním pořádku. No vdala jsem se, možná na truc, kdoví, ono to stejně za moc nestálo. Co úsilí jsem musela vyvinout, abych si napravila sebevědomí.

No a jednoho dne přijdu k matce a sdělím jí, že mám přítele, protože už ho se mnou stejně viděly největší drbny a ona by mi neodpustila, že se to musela dovědět od nich a ne ode mne. No co, stydět se za takového bezva chlapa přece nebudu, a tak jsem ho přivedla na jednu rodinnou oslavu. Jenže matka se zase nezapřela. Před přítelem mě poplácala po bříšku a řekla: Už bys konečně mohla zhubnout!

A tak se snažím být na svého syna jiná než moje matka. Sice bych ho roztrhla několikrát denně, ale chválím a podporuji zdravé sebevědomí, aspoň doufám. Matka říká, že ho moc rozmazluji. On si zase asi myslí, že ho moc kritizuji. Tak mu držím palce, aby z něho vyrostl nezamindrákovaný vzdělaný mladý muž..

Dneska jsem však o své výchově zapochybovala při čekání u kadeřnice. Ta si povídala s kamarádkami o tom, jak trávily dovolenou u svých dcer, které se díky své kráse, o kterou jejich matky tak obětavě celé jejich dětství pečovaly, provdaly  na Malorku, na Kanáry, do USA. Asi byly ty jejich dcery šťastné, vzaly si dobře situované muže, nemusí pracovat, mají všechno, na co si pomyslí, a nepotřebovaly k tomu žádné vzdělání, stačilo jen, že byly krásné. Ale nemohlo to být třeba i tak, že se ty matky před ostatními jen předváděly? Nebo že jim na srdci štěstí svých dcer neleželo tolik, jako možnost kdykoliv zadarmo cestovat do zahraničí? Opravdu je krása tou jedinou cestou ke štěstí, víc než vzdělání, jak si to myslela moje matka? No já jsem jí svým životem dala za pravdu.

Nedávno jsem se svou kamarádkou a její malou dcerou sledovala improvizované loutkové představení v podzámecké zahradě. Śikovný mladík si vymyslel pohádku na motivy Princezny na hrášku, ve které se jeden princ nechtěl ženit. Mladík si vyrobil různé loutky princezen, kterým se děti smály, proč, to jsem nechápala, mně se náhodou docela líbila i ta trošku kulatá, které říkal tlustá princezna, i ta brýlatá rozcuchaná čahounka. Jenže pak princ uviděl tu pravou, KRÁSNOU, drobnou hubenou blondýnečku, tu si vzal celý šťastný. Asi byla krásná podle představ toho mladíka. A děti a jejich rodiče zatleskaly radostí, spokojené, jak ta pohádka dobře dopadla.

Nedalo mi to, šla jsem za tím mladíkem a zeptala se ho, jestli si uvědomuje, jak už tak malým dětem vnucuje nesprávnou představu o tom, o co se mají snažit. Proč princ nehledal chytrou a vzdělanou princeznu? Co na tom, že by byla princezna brýlatá nebo při těle, některým chlapcům se to třeba líbí, ale protože takové ženy nejsou IN, budou se za to stydět. Holčičky ve školkách prý nechtějí papat, protože by byly tlusté. Už ve školce mají mindrák z toho, že se pak nebudou líbit žádnému princi. Dokonce prý se už v tak malém věku objevují případy anorexie.

Mladík se začervenal, prý o tom tak nikdy nepřemýšlel. Nedošlo mu, že by jeho pohádka mohla na děti mít až takový vliv. Já si myslím, že má vliv, pohádka, televize, média. Není divu, že se maminy snaží, aby jejich dcerky byly krásnější, než ony. Není divu, že dětem nezáleží na vzdělání. Stačí být krásný podle momentálních představ společnosti, a uspějete lépe, než ti chytřejší, kteří však neměli tolik štěstí a nezdědili geny krásy. Tak proč se vlastně vzdělávat? Ale to už je asi na jiný článek....