Často to slyším: „ Ty jsi moc mladý, nemůžeš to chápat.“ Opravdu se všem omlouvám, že jsem se nenarodil dříve, ale přijde mi povrchní soudit podle věku.
Narodil jsem se 8.11.1989, takže je mi 23 let. Nezažil jsem komunismus, okupaci, převrat, neviděl jsem první let na měsíc, nezažil velkolepé průvody, proto nemůžu chápat a projevit svůj názor?
Přijde mi,že je zvykem nebrat názory mladého člověka moc vážně. On tomu přece nerozumí, nic nezažil, nikoho nepotkal, nic neviděl, nic neslyšel. Prostě je asi hluchý, slepý a psychicky zaostalý. Opravdu tomu tak není, takový nejsem/e, určitě ne všichni.
Určitě jste pochopili, že tento článek píšu v zápalu zlosti. Strašně mě štvou věty typu: „Co jsi ty mohl zažít?“ Opravdu každý ví co jsem si prožil?
Vážím si názoru každého člověka, opravdu každého, nemusím s ní souhlasit, ale respektuji ho za to,že nějaký názor má a není prázdná schránka. K argumentaci věkem se snižují (podle mého názoru) jen lidé co sami nic nezažili. Je těžké argumentovat něčím logičtějším, proč taky? Vždyť co je to „mládě“ může naučit?
Až jednou budu starší, možná budu moudřejší nebo hloupější. Věk ještě není zárukou kvalitního názoru, přímého pohledu na svět.
Záruka na tomto světe není, mladý může umřít, blbe* může mít titul, nedívejme se tak na věk,ale kvalitu člověka. Možná pak náš život bude kvalitnější.
Hezký den
Jirka
