Byl páteční večer, jak se říká u nás na Moravě, my neabstinujeme, my máme jen pauzu, ten večer jsem pauzu neměl a hořce toho lituji….
Znáte lepší pocit než si dát jedno chlazené pivo v letním horkém dnu? Je téměř tradicí, že u jednoho nezůstane, samozřejmě tomu bylo i tento večer. Namáhavý den v práci a já zrovna nebyl v nejlepší formě. Nastal čas jít domů a moje nohy nějak nefungovaly. Znáte ten pocit, když moc chcete a oni si prostě dělají, co chtějí? No došel jsem na nádraží a vzdal jsem to.
Nádraží bylo prázdné, občas se ozval křik z nedalekého parku, občas vyhodil někdo něco z okna. Krásná letní noc v našem městě. Najednou vidím postavu, která jde okolo, posilněn alkoholem a překvapen tmou jsem prostě nemohl poznat pohlaví osoby či její stav. „ Ahooj, co tu děláč ťakto sám ?“ozvalo se. Tato věta vyšla z menší (výškově) holky, která vypadala poněkud zanedbaně až směšně (omlouvám se). „Noooo já….“ vykoktal jsem se. V tom holka spustila svůj příběh, jak jí nikdo nemá rád, že ona vlastně chce pracovat, jak musí pít, aby zahnala smutek. Mojí hlavou se honilo asi toto: „ Pokud nedojdeš domů, bude tě hledat přítelkyně, vydrž, za chvíli je tu autobus“.
Celých patnáct minut jsem jen přikyvoval neschopen odejít z místa. Moje zoufalství asi dokresloval fakt, že dívka se začala přibližovat. Pouliční lampa jí osvítila obličej a ten můj protáhla. „Ale ti jsi dočela pěkný“, šišlavě dodala. „Nechčeš ho vykoužit ždarma?“ pokračovala. K tomu se usmála, v září lamp jsem viděl jen černo a tunel v puse . Tady se ukázala síla vůle, a že vše je jen v hlavě. Vstal jsem a rychlým krokem se snažil vzdálit, představa „vykoužení ždarma“ mě zcela nakopla a tělo asi potlačilo alkohol. Došel jsem domů, trošku špinavé kalhoty, odřené lokty, ale došel!
Uvedenou slečnu jsem potkal nedávno, byla v jiném stavu nebo chodila moc často k Turkům na kebab. Držela za ruku svého přítele, který chodil skoro v kruhu. Oba dva se usmívali na celý svět a já vím, že to bude jako v pohádce. „A žili spolu šťastně až do prvního rožnutí…“
Hezký den
Jirka
