Žijeme ve světě protikladů, rozporů a obrovských propastí.

Jeden kluk řeší, že doma dostane zase do huby, za to, že se narodil. Druhý řeší, že nedostane telefon. Jedna matka řeší, že nemá dost sledovatelů na facebooku, druhá že nebude mít na jídlo pro syna. 

Jeden otec řeší, kde vzít prachy na chlast. Druhý kde koupit milence šperk. Tolik protikladů, rozporů a propastí.

Je až neskutečné jak je dnešní společnost plná extrémů a protikladných situací. Věděli jste, že v ČR je nahlášeno ročně devět tisíc případů týrání dětí? Je předpokladem, že tento počet je ve skutečnosti 10x vyšší.

Často chodím po ulici a slyším, že jim rodiče nekoupili, co chtěly, ale co pohled trošku za oponu, někde nemají ani na jídlo. Matka si střílí do žíly a děti se na to musejí dívat. Děti dostávají každodenní bitky za to, že prostě jsou. Manželka dostává facku, za to že je moc tlustá, že špatně uklidila, za to, že se špatně podívala. Kde se vzalo tolik smutných příběhů? Kolik těchto příběhů ukrývají okna a dveře na sídlištích? A hlavní otázka, kolik takových příběhů někdo ignoruje?

Je snad lepší nevidět, přehlížet a utěšovat se pocitem, že to není tak vážné? Je to normální: „Proč bych to řešil, však ostatní to taky musí vidět“?  Pochopte: „Nechci se přece dostat do nějakého průseru!“

Ono téma článku možná přešlo od protikladů a rozporů k životním pastím. Ale to jsou přece ty protiklady, pokud máte spokojený život, rodiče Vás milují, manžel se snaží, buďte rádi, ale nepřehlížejte ty, co tolik štěstí neměli!

Upřímně, taky vždy uvažuji, jestli se ozvat, jestli se zastat, jestli pomoci…ale něco ve mně mi nedovolí stát a jen se dívat. Doufám, že je nás více ….

Občas jedno slovo znamená naději a jedno gesto může změnit více, než očekáváte….