Z reality do reality

Kdypak se poštěstí zažít dva pěkné, prodloužené jarní víkendy za sebou. Užívali jsme si vrchovatě. Bohužel všechno má svůj konec.

Toulky českou krajinou se vydařily. Všude nově postavené tovární a skladové haly, parkoviště zaplněná automobily, další auta parkující v přilehlých ulicích k velké radosti místních. Silnice plné cyklistů (hospody samozřejmě také), zvěř emigrovala, jen se neví kam. Nevadí, dovážíme mražené kuřecí z Brazílie, dovezeme i nějakou tu potvůrku do celostátní zoo. Pod návalem dojmů stěží poznáváme dříve oblíbená místa a já jsem si uvědomil, že je čas vrátit se do druhé reality.

V klidu domova jsem začal prahnout po informacích. Tak nějak komplexně a zhuštěně. Ale ani v blízké hospůdce jsem se mnoho nedozvěděl. Chlapi sledují sport, ženy seriály. Zpravodajství jen minimum. Zdá se, že na obrazovce je víc politologů než před obrazovkou diváků. Divím se, že si to lidé neužijí, když se za to musí platit. Nakonec se zadařilo. Tady jen letem českým světem.

První demisi podal pan premiér tak nějak sólo. Nevěděli o tom snad ani členové vlády, ani jeho straničtí kolegové. Ústavní právníci by měli přestat číst ústavu a začít uvažovat selským rozumem. Pokud se tak rozhodl sám, podával sám za sebe. Ledaže je osvíceným monarchou. Pak ovšem nepotřebuje ani vládu, ani parlament, stačí mu pár tisíc drábů.

Pan premiér také rozhodl, že se nebude posouvat na východ, ale bude se posouvat na západ. To jsem zaslechl osobně. Zapomněl na třetí možnost. Mohl by se posunout – víte kam. Posouvání má dobře nacvičené, jen netuším, co na to členové sociální demokracie. Správní čeští straníci jsou zřejmě na posouvání zvyklí.

Líbila se mně manifestace za legalizaci konopí. Samozřejmě pro lékařské účely. Převážně mladí, krásní lidé. Jen mně je líto, že to je samý trpící Alzheimerem nebo Parkinsonem. Už náctiletí. Ovšem jsem na jejich straně. Proč studovat, sportovat, pracovat, když se v pohodě mohu „sjet“. Vzhledem k dennímu hlášení o dopravních nehodách způsobených zdrogovanými řidiči bych doporučil dělat celostátní den jízd „pod vlivem“. To by se nám silnice vyčistily. Jen prosím, informujete mě předem, zůstanu doma.

Jednota názorů našich politiků na předčasné volby je srozumitelná. Ti koaliční chtějí u korýtka zůstat, ti opoziční se k němu chtějí dostat. Jak prosté.

Také sebevědomí máme víc než dost. Třeba pan předseda senátu se vyjádřil velmi tvrdě k panu prezidentovi. Cosi o senilitě a tak. Pan předseda zapomněl, při stále zdůrazňované nutnosti pokory, že senát volí jen pětina voličů. Když připočteme i nevoliče, pak je senát evidentně nevítaný. Možná by se mohl posunout s panem premiérem.

Rozhodl jsem se ve výčtu zajímavostí končit. Všiml jsem si bezdomovců na lavičce a uvědomil si starou pravdu. Optimista musí být buď blbý, nebo ožralý. Ale těším se na veselé pokračování dějin národa českého. Jak řekl J. Werich: „Klauni nejsou, ale šašků, těch je!“ Tak co, jíst máme co, a srandy kopec.