U nás v Kocourkově

  Bývaly časy, kdy klasická gymnázia byla vrcholem vzdělanosti. Bouřlivý rozvoj věd si vyžádal zřízení modernějších, reálných gymnázií. Ani ta se nemusela za své absolventy stydět. Ale to už je dávno.

Je to pár desítek let, kdy měl vedoucí pracovník dvouletý „mistrák". A ještě asi před čtyřiceti lety měla většina ředitelů závodů a dalších vedoucích jen střední školu s maturitou. Na rozdíl ode dneška měla maturita váhu. Vysokoškolák byl bílou vránou. Potom to přišlo.

Nevím kdo usoudil, že čím více maturantů, čím více diplomů, tím větší vzdělanost. Takže na rozdíl od našich otců, my jsme museli mít diplom i na vyplňování pracovních výkazů na stavbě. Přibylo vzdělanců, alespoň na papíře. Lidu se vštípil názor, že každý může mít nejvyšší vzdělání a následně (automaticky) i místo v diplomatických službách. Nefunguje to.

Vlastně to začalo zavedením maturitních oborů na učilištích. Ne že by tam nebyli nadaní a schopní. Zájemců ale bylo méně než míst ve třídách. Tak se bralo co se dalo. (Mimochodem, současné tahanice o žáky jsou totéž dovedené k dokonalosti. Na rozdíl od doby minulé totiž neplánujeme, ale rveme se o dušičky.) Byly maturity gymnaziální, odborně středoškolské a to velmi různé úrovně. To byl důvod proč se objevila snaha zavést státní maturity. Aby byla úroveň absolventů alespoň trochu srovnatelná. Jenže hned od počátku tato snaha narazila. V jednotné maturitní zkoušce byly prosazovány úrovně. Každý jen trochu informovaný věděl, že úroveň škol je nesrovnatelná. Tak proč si dělat zlou krev, když můžeme zavést různá měřítka. A navíc problém matematiky a dalších exaktních předmětů. Když žákům nevoní, tak je uděláme nepovinné. Budeme produkovat vzdělance kteří neumí kupecké počty. Ale mají maturitu. Krásná ukázka neschopnosti a nekvalifikovanosti.

Žáci rychle zareagovali a zcela pochopitelně začali volit cestu nejmenšího odporu. V současnosti dost radikálně. Odborníci(?) mlčí. A politici váhají. Ale  jak dlouho se může příprava státních maturit protahovat? Kdo nese náklady? Typická ukázka jakou škodu může způsobit nevzdělaná a úspěchu chtivá politická reprezentace.

Kdo si dovolí veřejně vyslovit, že i úroveň vysokých škol je velmi rozdílná? Kdo přizná, že prakticky a takticky myslící mladý člověk se vyhne technickým oborům když myšlení tak bolí?  

Školství je pověstné svými změnami ode zdi ke zdi. Je to podivuhodné, protože právě ve výchově a vzdělání je důležitá soustavnost. I tak se podařilo dovést náš vzdělávací systém k dokonalosti. Všichni budou mít vysoké školy. To není problém. Zřejmě bude nutné zavést školy nejvyšší a supervysoké. I když o tom pochybuji protože o pracovním zařazení dnes rozhodují i jiné faktory než kvalifikace. Tato kauza to také dokazuje. Konečně není problém absolventy doškolit. Každý PhD. se dodatečně může naučit třeba násobilku.