Ten uprostřed

  Bylo zjištěno, že kult Barbie má na některé dívky nepříznivý vliv. Může vyvolávat pocit nedokonalosti a z toho pramenící psychické problémy. Reklama toho využívá. Dědečkové skotačí a stařenky s vyhlazenou tváří se snaží vypadat jak rozvinuté šestnáctky. V širším slova smyslu je ideálem mladý, krásný, úspěšný, veselý a  spokojený člověk. Nic mimo to. Ale co ten obyčejný, standardní občan středního věku? Jak ten se dívá na svět?

Pohled nahoru

Ekonomové s hodně desetitisícovými platy mně vysvětlují jak mám hospodařit. I ti pod jejichž vedením krachují podniky, kteří tunelují jednu firmu aby mohli založit novou, ti kteří podvádějí na daních a jejichž největším úspěchem je umění zjistit kde co stát levně prodá aby to mohli koupit dřív než ostatní.

Vidím také vrstvu politiků vyrábějících jak na běžícím pásu legislativní zmetky obalené desítkami oprav a přílepků.

Existuje i nemálo umělců kterým by bez státní dotace hrozila nouze. Advokáti a soudci v zájmu spravedlnosti soudí tak dlouho až se strany unaví. A další a další. Ti všichni sami sobě určují jak jsou výjimeční a nedocenění. Bez rozpočtového deficitu neumíme žít, bez směrnic o šišatosti vajec jakbysmet. A bude hůř. Nastoupí generace těch kteří nepotřebují znát kvadratickou rovnici, z fyziky si pamatují jak ve vodiči běhají skřítci co nosí elektriku.  Skákal pes .. nezabrnkají ani jedním prstem. Renesanční evropská vzdělanost se už dlouho  vytrácí. Stačí americké sebevědomí.

Pohled dolů

Vykládal mně kamarád, že se dostal do věznice. Tedy jako zaměstnanec firmy opravující havárii. Šlo o těžké zločince. Byl překvapen příjemně vytopenými místnostmi, televizí, a nenáročným trávením času. Někteří vězni odmítli oběd za který by v restauraci dali ke stovce s tím, že tohle oni nejí. A ti nejtěžší vyhrožovali dozorcům že jim zakroutí krkem. Proč ne? Trest smrti neexistuje a na způsob této existence si zvykli. Občas jim prý v rámci převýchovy byly povoleny jakési kulturní večírky (detaily vynechám, tomu jsem opravdu nemohl uvěřit).

Ale ne všichni jsou takoví. Máme ještě nepřizpůsobivé občany, bezdomovce kteří nebudou pracovat ani za ten kritizovaný poslanecký plat. A podobné existence. Stát a nestátní organizace je padnout nenechají. Svým způsobem mohou být spokojeni. Pokud jim stačí ke  štěstí posezení v krčmě u tří piv a dvou rumů (a to se dá utáhnout), pak co si přát víc,že? V horším případě tu je ještě krabicový lektvar a charitativní organizace.

Občan uprostřed

Průměrný občan (se statisticky podprůměrným příjmem) pracuje, účetní se ho neptá co si hodlá dát do nákladů, subdodavatelé mu na dluh nedají. Nájem platí a hypotéku musí. Nemůže dělat tři zaměstnání v jedné pracovní době a na krádež nemá čas ani náturu. Občan uprostřed ví, že pokud bude dělat svou profesi, tak se do konce života zmůže na splacený byt, auto a jednou ročně dovolenou v Chorvatsku. Ale hlavně ví, že z jeho daní je bez jeho souhlasu financována spousta věcí, na které by on nedal ani korunu. Občan uprostřed má dvě možnosti. Buď se s tím smíří nebo ne.

Většinou  se bojí radikálů. Mezi pochodujícími zástupy se necítí dobře ať hlásají pravicová nebo levicová hesla. Ovšem občan také ví, že s těmi co se v systému zabydleli nahoře a dole jen tak nehne. A proto extrémismus trpí a občas  i podporuje. Nemusíme jít do historie, už to  máme i v našem domečku. Můžeme se divit, že občan uprostřed mezi nepřizpůsobivými spoluobčany a nesoudnými veřejnými činiteli fandí těm, kdo mu slibují změnu? Vždyť na slibech jsou založeny nejen všechny revoluce, ale i všechny reformy.

Zásadní změny jsou otázkou dvou generací. První nová generace ještě svádí všechny nedostatky na tu minulou. Věří. Ale i dnešní veleúspěšní senioři byli v létech padesátých nadšenými svazáky. Jak si vysvětlit že mohli vystudovat v zahraničí, pracovat v nejrůznějších ústavech a institucích? Teprve další generace přestane baštit propagandu (propaganda je nakonec vždycky průhledná) a navíc, vychována k dosažení úspěchu, se bude snažit vystrnadit ty „dědky" z jejich pozic a zaujmout jejich místa. Možná sametově, něco za něco, možná i dost drsně.

Myslím, že je nejvyšší čas začít s občanem uprostřed zacházet slušně.