Myslete si co chcete, ale možná mě pochopíte. Mám rád tzv. prosťáčky. Podle mých zkušeností jsou nezáludní, upřímní, nelžou. U většiny ostatních se člověk musí mít na pozoru. Ti zase dokáží pobavit. Vysvětlím.
Jako příklad použiji otřepaný protikuřácký zákon. Hned v úvodu mě rozesmál argument, že kuřáci mají právo a svobodu kouřit kde chtějí. Když někdo nemá argumenty, tak mluví o lidských právech, svobodě a demokracii. Na rozdíl od dětí a výše zmíněných, kteří vám to rozbalí na rovinu. Takže kuřák má právo. Nekuřák samozřejmě také, a proto může obtěžující zdroj uhasit, například kýblem vody. Má oporu i v zákoně, který doporučuje šmírování vašeho komínu i když ten obvykle kouří jen v zimě a ještě když se nedaří zatopit.
Vůbec mě pobavil statečný boj za právo si zakouřit. Chodíte po ulicích? A díváte se kolem sebe? Bojovníci za toto právo jsou manželkami vyhnáni na balkóny, aby v bytě nesmrděly záclony. I ženy-kuřačky chodí na balkon. Právo vocaď-pocaď (se říkalo). Není to legrační?
Zastánci svobody podnikání (nebo zbabělci, kteří chtějí nechat rozhodnutí na jiném) prosazují, aby si o kouření rozhodoval provozovatel. Zapomínají, že i restaurace nebo hospoda je vlastně služba. A český podnikatel, který otevírá obchod v devět, aby ho před večerem zavřel, nepochopil, že ve světě se zákazníkovi musí vyhovět. Pláč nad těžkými podmínkami podnikání je směšný. Alkoholici pijí v parcích a těch pár štamgastů se snaží. Ti za problémy nemohou.
Moudřejší, včetně kuřáků, jsou spokojeni, že se během jídla nekouří. Někteří i to odmítají. Pochopte je. Dlouholetý pravidelný kuřák rozezná v polévce celer od mrkve jen podle barvy. Dovedete si představit, že by someliér mezi degustací hulil? Z tohoto hlediska má ovšem kouření své plus. Silný kuřák zkonzumuje zasmrádlý guláš, který by i pes odmítl.
Prostě a stručně: Uvědomme si konečně, že pojem svoboda je dobrý k diskusi, ale v životě je nutný určitý řád, který se nebude líbit každému. Proto také demokracie degenerují a diktatury vítězí.
A teď si ten otřepaný případ můžete aplikovat na střet kultur, konzum versus ochrana prostředí nebo konfrontaci různých náboženství a politických názorů. Vždycky je to stejné.
Ale musíte uznat, že když nic jiného, tak některé z argumentů jsou opravdu pro zasmání. A teď to myslím zcela vážně.
