Vyhovět zákazníkovi ovšem neznamená, že to, co si zákazník přeje, bude určovat stát, to by si měl určit samotný zákazník, tj., může si vybrat kuřáckou nebo nekuřáckou hospodu. Tohle není o tom, že "kuřáci mají právo hulit, kde chtějí", podle takto pojaté filozofie by nemohly existovat nekuřácké podniky. To je o rovnosti kuřáků a nekuřáků kontra sociální inženýrství, které říká, že stát má právo "převychovávat" lidi, aby kouřit přestali, poněvadž je to nezdravé. Někdo si rád u piva zapálí, tak mu nechme kuřácké pivnice, někdo kouř nesnáší, tak ať má možnost si zajít do nekuřácké hospody, někdo nesnáší opilé lidi, tak má možnost si zajít do čajovny nebo kavárny, kde se alkohol nepodává..., tohle je pro mě vyhovění přání zákazníka. Jediný problém u kouření je, že v kuřáckých hospodách musí v zahuleném prostředí pracovat personál, to se však dá vyřešit tím, že se regulace omezí na to, že v kuřácké části se nebude obsluhovat a že bude dostatečně odvětrávaná, ovšem plošný zákaz kouření ve všech vnitřních prostorách restaurací je pro mě buzerační a sociálně-inženýrský přístup. A že je to tak ve většině zemí EU? No prostě současná móda - v USA dlouho blbnuli s tvrdým potíráním marihuany, teď pomalu zjišťují, že to byla naprostá kravina, stejně jako prohibice.
