Neutuchající omílání brněnské divadelní „husí“ kultury už nudí. Je to dělání velblouda z komára. Copak to nechápete?
Dějinami lidstva procházeli, prochází a budou procházet umělci, nad jejímž kumštem zůstává dech stát. Je ovšem statisticky pochopitelné, že více je těch, kolem kterých múzy zrovna nekrouží. Ale i ti chtějí být středem pozornosti. Protože umělec, který nezaujme, není umělec. Takže když to nejde jinak, mohu třeba ztvárnit roli důstojníka královské gardy s nahým zadkem. Nebo přimalovat prezidentovi maxiúd. Toho si každý všimne a nebudu-li slavný, pak alespoň mediálně známý. A o to jde.
Umělec prožívá. To je jeho úkol. Kdyby umělci neprovokovali, neobjevovali, pak bychom nic nového a občas i hezkého nezažili. A i když to moc neumí, pak má dirigenta, režiséra a jejich pokyny. I to je cesta k úspěchu. Není žádná hanba nechat se vést nejlepším, když já nejsem včele. Dokonce je to pohodlnější. Určité nebezpečí se skrývá v poskytnutí vzoru dalším, kteří v poctivé snaze zařadit se mezi osobnosti posprejují Karlštejn. Ještě horší je, když se ve své maxi pýše snaží umělec poučovat lid například v oblasti politiky apod. Bohužel, doba přeje experimentům za každou cenu. Protože dnes je téměř každý vzdělanec s maturitou, každý druhý magistr a všichni společně jsou těmi jedinými oprávněnými vykladači toho, co je a není krásné, dobré, správné, ušlechtilé. Pravidla v jejich experimentech nehledejme. U lidí, kteří odmítají matematiku, nechápou logiku, fyziku a podobné vědy je přednější pokus než pravidla. Tak experimentují.
A dobře vědí, že se nesmí nechat odradit. Vylít kbelík barvy na fasádu může jen sprejer. Pokud je ovšem členem spolku navzájem se uznávajících přátel z branže, je to umělec. Někdy stačí uspět se vztyčeným prstem na Vltavě. Jindy stačí prezentovat pomocí bulváru výměnu milenek, manželek, apod. Astronomové a geologové publicitu podobným způsobem nezískávají.
Tragédií je střet umělecké sféry a státu. Například když ředitel váženého divadla prosazuje uměleckou svobodu bez zásahů (a to je správné) a současně doluje příspěvky ze státní kasy (a to je problematické). Pokládá za samozřejmé, že žije z podpory těch, kteří by ho nikdy nepodpořili, kdyby jim kulturní úředníci netunelovali kapsy. Jenže taková je doba postsocialistická. Mylný názor podpora všem je nahrazen reálnějším podpora privilegovaným. Jsem toho názoru, že stát by měl pečovat o architektonické památky, protože jsou nenahraditelné. Ale proč, když mají svého soukromého majitele, který se jimi chlubí na všechny strany. Tak buď jsem svobodný, svéprávný a umím se postarat, anebo dojím prostřednictvím státu ty, kteří se dokáží uživit sami.
Umělci hrají velmi často něco, k čemu je filutové nasměrují. Většinou to hrají dobře a proto je publikum bere. Ale občane, pamatuj: „Pokud naletíš šikovnému manipulátorovi, pak ten blbec budeš ty!“
