Představení skončilo, nezapomeňte

Je dostatečně dlouho po volbách a dlouho před volbami. Nastal vhodný čas připomenout si některá fakta. V klidu a racionálně. Protože volíme stále a sebemenší zkušenost se příště může hodit.

Senát. Víte, že první senát nebyl zvolen? Říkalo se tomu odkladiště nadbytečných politiků. Když si uvědomíme, jak podivný je počet senátních obvodů a jak jsou územně vymezeny, pak nezbývá než uznat, že senát byl zřízen ve prospěch senátorů a ne naopak.

Jako hlavní úkol senátu se uvádí jeho kontrolní činnost. Prý dbá, aby parlament nedělal chyby. Ale to je sprosté. V parlamentu sedí vybraní a inteligentní odborníci, kteří zákony projednávají ve výborech, komisích, klubech a samozřejmě také ve vedení svých stran, možná i v plénu strany. A vy chcete tvrdit, že výkvět národa pracuje nekvalitně? Že vám není hanba!

Na druhou stranu není pochyb, že obhajoba oprávnění senátu například jeho předsedou je účelová a nedůvěryhodná. Jeho názor nemůže být objektivní, existence horní komory je přece i v jeho zájmu.

Kritizovat voliče, že nejsou moudří, zodpovědní a k volbám nechodí, je pouhé odvádění pozornosti. Zkuste vložit mezi senátní kandidáty prázdný lístek – nechci nikoho z kandidátů. A uvidíte. Takhle je snaha zbytečná, opravdu stačí, aby senátora přišla volit jen jeho rodina. Vyhraje ten, kdo má víc příbuzných.

Volby do krajů jsou totéž. Kraje byly ustaveny metodou urvi co můžeš. Stačí si uvědomit, že naše kraje jsou tak malé, že musely být ustanoveny takzvané NUTS2 (vyhledejte sami). Proti původnímu stavu přibylo úředníků. Úředníků z okresů neubylo (byli převedeni např. na pověřená města). Městské úřady nabobtnaly. Odnášejí to jen nejmenší obce, i když pracují, seč jim síly stačí. Moderní technologie řízení by měly administrativu zjednodušovat.

Volby do krajů ovšem ukázaly krásný příklad jak ušetřit stovky milionů. Jestli jste si všimli, tak často byly povolební koalice sestavovány bez ohledu na pořadí při volbách. Logicky bylo argumentováno, že povolební vyjednávání k volbám patří. Dosud tuto taktiku používala pouze strana lidová. Už od dob Národní fronty, kdy vyvažovala převahu té jediné správné strany dělníků, rolníků a pracující inteligence. Od té doby vyvažuje jednou napravo, podruhé nalevo. Političtí harcovníci říkají, že tato strana bude u vlády vždycky. To je ovšem chytrá, pragmatická praxe, která se začíná ujímat i jinde. Takže stále častěji budeme překvapeni, jak se situace pružně mění. Bohužel, dřívější včasné signály jsme přehlíželi. Ano, jde o „politický turismus“, kdy známé tváře bez váhání přestupují z jednoho uskupení do druhého.

Hodí se i další taktika. Podívejme se, jak KDU vstupovala do voleb. Nejen sama, ale také v různých koalicích, třeba s nějakými méně významnými stranami a hnutími. A pokud se tato volební uskupení dostanou do výběru, pak se lidovci mohou sejít na stranické půdě a říci si: „Tak a teď soudruzi v jednom šiku (budujeme republiku)“. Ale to není nic proti straně lidové. Dělají to tak už všichni. A názorový chaos roste.

A tak mě napadá, jestli by nebylo jednodušší a levnější místo voleb, kdy povolební jednání postaví názor voličů na hlavu, kdyby se zástupci stran sešli u kávy a dohodli se rovnou. Tisíce členů volebních komisí by mohly zůstat doma, my bychom mohli odjet na prodloužený víkend. Miliarda by zůstala v rozpočtu. Stejně v okamžiku vhazování lístku do urny nikdo neví, co nás čeká. Co říkáte?