Poradcem dvou ministrů snadno a rychle

Nevěříte? Zdá se to být snadné! Dnes jsem se rozhodl poradit ve věci zvýšení minimální mzdy. Jedna strana tvrdí, že je to žádoucí, druhá oponuje, že na to nemá. Přišla moje příležitost.

Minulá vláda byla jednu chvíli (jen chvíli) kritizována, že počet státních zaměstnanců vzrostl, tedy jen za Sobotkovy vlády o celých čtyřicet tisíc. Předpokládám, že se kritici na svoje rozhořčení rozpomenou a můj návrh bez odkladu podpoří. Nedá se nic dělat, propustit! Nebojte se, ti co zůstanou, bleskurychle objeví mnoho činností, které dělají zbytečně.

Představte si čtyřicet tisíc zaměstnanců krát průměrný plat. Kolik důchodců může získat přilepšení, kolik zaměstnanců pracujících za minimální mzdu bude nové vládě vděčných. Možná, že dojde i na oslavné demonstrace. Když úsporu provedeme bez zbytečného odkladu, mohou si polepšit už příští měsíc. Pravda, dosavadní praxe je, že před volbami se slibuje a po volbách odkládá. Tak to pro jednou zkusme bez odkladů.

Jenže je tu malý problém. Výše jste si všimli, že nesmlouvavá kritika minulé vlády v tomto bodě rychle utichla. Důvody jsou dva. Jednak jsou státní zaměstnanci voliči. A je jich hodně. Je silně netaktické dráždit je před volbami, vlastně dráždit je vůbec. A za druhé, mnozí z kritiků si uvědomili, že by se šetření mohlo dotknout také jich samotných. A to by riskoval jen blázen.

Tak nevím, takový jednoduchý a přitom účinný způsob jak každý měsíc ušetřit stovky milionů. Jenže chápu, že s podobnými nápady se poradcem nestanu ani já, ani nikdo jiný. Je zásadní rozdíl mezi kritikou a protesty, a mezi skutečným hledáním řešení. To jste si snad všimli.