Děkuji, babičko!

V každém domě, který přesahuje svými rozměry dnes oblíbené Havlovy „králíkárny“ se po čase najdou staré dokumenty. Já jsem našel účetní deník mé babičky, starý téměř sto let.

Ano, tištěnou knížku s kolonkami pro položku, částku v korunách a haléřích za každý nákup v měsíci a roce. Předpokládám, že nejmladší generace pohrdavě zakroutí hlavou a přestane číst. V tom případě jí doporučuji, aby si text založila a vrátila se k němu později. Váš čas určitě přijde.

Babička byla dobrá hospodyně. Je to vidět i z toho, že dědeček pracoval na železnici, ona byla v domácnosti jako všechny její vrstevnice a měli tři děti. Z dědečkova platu si nechali postavit domek. Vezměte na vědomí „nechali“. Malý, ale domek.

Asi jsem něco zdědil po ní. Protože od prvního dne, kdy vznikly, jsem používal šekovou knížku, bankovní karty a internetové bankovnictví. A mám zálohy výpisů účtu za období aktuální republiky. Teprve nyní jsem si uvědomil, že ačkoliv neholduji alkoholu, tabáku ani sladkostem, částky za běžné nákupy jsou při zhruba stejném sortimentu stále vyšší a vyšší. Tím jsem získal několik informací, o kterých politici a ekonomové nevědí, nebo raději nechtějí vědět. Ale to je na samostatnou studii.

Pro tentokrát bych jen rád sdělil naší skvělé vládě, že velkolepé finanční zvýhodnění například důchodcům (zvláště osamělým) nebo lidem s nízkými platy je trapná komedie. Stačí se podívat na růst životních nákladů za poslední rok a zjistíte, že nula od nuly pojde. Ušetřené koruny systematicky ztrácejí na hodnotě, půjčky jsou lichvářské a tak pouze přežíváme.

Ovšem nechci paušalizovat. Například poslanec parlamentu si za zvýšení svého příjmu může stěží dovolit každý měsíc týden laciné dovolené u moře. Naproti tomu zmíněný důchodce nebo pracující těsně nad hranici minimální mzdy si může každý den (!) dát jedno pivo navíc. Takže rozdíly tu jsou.

Babiččina kniha domácího účetnictví mě poučila, že opravdu musím spoléhat sám na sebe. Hlavně nevěřit propagandistům z kterékoliv strany. Racionálně: „ Mimo normální lidi máme lidi poněkud mdlého ducha, k těm musíme být ohleduplní. Potom lháře, kteří jsou prostě nevzdělaní a primitivní, těch se musíme vyvarovat, a nakonec ty opravdové primitivy, kteří si myslí, jak jsou všichni ostatní hloupější než oni sami. (Můžete hádat, jak se ve společnosti uplatňují.) To jsou ti, kteří si zaslouží péči v uzavřeném zařízení na státní útraty.“ Když tohle občan pochopí, bude šťastný a spokojený.