Malým poučením to začíná

Novoroční předsevzetí jsou pro mnohé oblíbeným koníčkem. I já mám právo na své předsevzetí. Jenže jaké? Nekouřím, nejsem znalec alkoholu, nejsem obézní. Napadlo mě, že nebudu maskovat své názory diplomatickými slovy.

Představte si, že mě dobrodinec chtěl překvapit dárkem, o kterém věděl, že mně udělá radost. Lístky na výjimečné představení. A nejen pro mě. A aby to opravdu bylo překvapení, objednal je tři měsíce předem a předal o Vánocích. Byl to danajský dar.

Oba jsme posmutněli. Hlavně já. Protože jsem musel s pravdou ven. Čeká mě nepříjemný pobyt v nemocnici. A zkuste si dohodnout jiný termín. V našem skomírajícím zdravotnictví musíte být rádi, že najdete lékaře a potom, v případě vážné nemoci pomoc neodkládám.

Snažil jsem se lístky obratem prodat. Nepovedlo se. Zkoušel jsem je věnovat. Nikdo známý nemá v daném termínu čas. Prostě to je příležitost, bohužel v nevhodnou dobu. Nejjednodušší je hodit je do koše. S pocitem proč mám na jedné straně šetřit a na druhé plýtvat.

Pokusil jsem se, jestli by lístky nebylo možné vrátit. Společnost Ticket Art Praha to odmítla. Je víc než čtrnáct dní do avizovaného představení a to už lísky neprodá. Mám smůlu a dvanáct stovek v zadeli. Prostě žijeme v době kšeftů za každou cenu.

Milí konzervativci. Když jsem se zastával trhu, myslel jsem to vážně. Jenže mě nenapadlo, že osud člověku komplikuje život bez ohledu na jeho přání a možnosti. Takže na základě mého novoročního předsevzetí vám mohu slíbit, že ode dneška propagandu nebaštím. Podomní prodejci jsou šmejdi, reklama podvodná, internetové obchody klamou a mezi obchodníky je víc vyčůránků než písku na poušti . Ticket Art není výjimkou. Chová se přísně tržně. Dávejte si tedy pozor. Růžovou budoucnost nevidím.