Poděkujte a mlčte

S překvapením vnímám odpor studentů proti školnému. Vzhledem ke skutečnosti, že převážná část mladší populace (hlavně svobodní, bezdětní a studující) je orientována konkurenčně tržně, nemohu zakrýt zklamání.

Nepamětníky bych rád informoval. Je pravda, že za dávných dob mého studia jsem měl celodenní stravu v menze za třetinu hodinového platu mého otce. Je pravda, že na cesty mezi bydlištěm a sídlem školy jsem měl poloviční slevu. Je pravda, že skripta stála cca hodinový plat (všechno uvádím v poměru k dělnickému platu na hodinu, protože kdybych napsal částku v korunách, nikdo by to dnes nepochopil). A žádné školné.

Na druhou stranu jsme všichni studovali bez zbytečného protahování. Po absolutoriu jsme nastupovali na umístěnky. Místa v Praze nebyla, ale práce byla jistá. Nepřipadalo v úvahu, že bychom se sbalili a odešli vydělávat do zahraničí. (Mimochodem, to nezaslouží obdiv, to jen bohaté země levně kupují kvalifikované síly z třetího světa.)

A platové relace? Po vysoké škole jsem měl necelých třináct set hrubého, moje žena po maturitě ani ne devět, můj otec dělník čtrnáct a jeho slaboduchý spoluzaměstnanec, pomocný dělník, jedenáct stovek. To se dnes nestává.

V době rozkvětu ekonomických a právních oborů neškodí rozšířit si vzdělání o trochu historie. Všeobecná humanitní vzdělanost nám chybí.

Pro ilustraci neznalostí ještě jeden příklad. Tvrdí se, že za komunistů nemohlo mnoho lidí studovat. Pro vyvrácení nebudu používat ani příklad bratří Havlových (Ivan je uznávaný odborník vystudovaný za minulého režimu) ani klást otázku jak se dostali naši posametoví odborníci na stáže v kapitalistické cizině už před rokem 89. Mnozí moji spolužáci studovali vysokou školu. Například syn živnostníka přes maturitu a vyučení (pro maturanta trvalo tři měsíce), jiný režimem neprivilegovaný přes výkonnostní sport. Háček byl v jedné věci. Výše zmiňuji že jsme dostávali umístěnky. Míst ve výrobě bylo dost a kvalifikovaných dlouho nedostatek. Takže dostat se na techniku bylo snadné. Vydržet ne. (Pro dnešní: Například oblíbené studium při zaměstnání dokončilo z třiceti studentů třeba jen pět. Nikdo si nestěžoval že ho učitelé málo motivují, diskriminují, buzerují atd.) Samozřejmě míst pro historiky umění, politology a podobné obory bylo minimum. Takže se nepřijímali. (Poměr: elektrotechnika – dvě stě, historie umění – šest.)

Milí studenti, placení školného napadlo vaše tatíky před dvaceti lety. Tehdejší námitky proti byly prezentovány jako pozůstatky socialistického myšlení, ne-li něco horšího. Tak jim poděkujte a berte nebo nechte být.