Pište jako profíci!

Bývaly časy, kdy k psaní stačil talent a zadek olověný. Později i do tohoto kumštu zasáhla věda. Takže dnes máme psavce vzdělané bakalářsky, vysokoškolsky a speciálně k tvůrčímu psaní i s diplomem. Teoretici i praktici radí jak na to. Naučí vás co to je osnova, jak má vypadat titul a úvod, jak stavět román a jak povídku. Jenže přátelé: Ono to k ničemu není!

Úspěšný spisovatel se musí soustředit na něco co uchvátí široké vrstvy a autorovi přinese i příslušný materiální požitek. Tedy televizní seriál. Pryč s lyrikou! To je ovšem jen první krok. Při zpracování nápadu (ten není podmínkou) je nutno dodržovat určitá pravidla.

Scénář se musí obsadit značným počtem postav. To proto, aby si později herci mohli vybrat dovolenou, porodit, případně odjet zdolat K2. Pilířem je konkrétní rodina, která zaručuje překvapivé obraty. Například vlastní děti se ukáží jako nevlastní zatímco se objeví dosud netušené dospělé děti vlastní. Divák cítí, že tak nějak vypadá život. K dosažení patřičného napětí všichni souloží se všemi (v jemných, ale vše říkajících náznacích), samozřejmě mimo nezletilé. Výborný detail přináší nejen trochu erotiky,  ale také dovoluje divákovi průběžně hádat kdo ještě s kým. 

Prostředí je nejlépe volit z důstojných profesí. Tedy například lékaře, piloty apod. Ženy za pultem, kombajnéři a podobná běžná zaměstnání se už na obrazovkách přežila. Kupodivu populární nejsou ani policisté a vojáci. Snad jen v případě, že by mohli prezentovat záporné postavy, které se  po prvních padesát dílů dovedně maskují za charaktery. Výborné  je, když je na scéně nějaký solidní šlechtic. Ono to sice ve světě moc nefrčí, ale v každém z nás je ještě dobře zakotvená touha po pohádkách. 

Děj se často odehrává v barech, restauracích a hospodách. Domů se jednotlivé postavy chodí vyspat (viz výše), jinak se mezi jednotlivými vypjatými scénkami popíjí, případně chlastá. Tím se ušetří na dekoracích a exteriérech a probíhající rozhovory tak trochu spojí dosud nesouvislé scénky.

Každou epizodu je nutno rozsekat do dvouminutových, více či méně nesouvisejících štěků. Původně to bylo z praktických důvodů. I autor si musí odskočit na záchod, do koupelny, případně do marketu pro kávu. Nyní to slouží i ke zpřetrhání dějové linie, aby snad divák nehledal  nějakou nit. Seriál musí mít mnoho pokračování. Platí se od řádku a televize stejně nemají co vysílat. Dílu to na kvalitě neubere, protože je konstruováno především  pro vyplnění prostoru mezi dlouhými reklamami. A z těch plyne nezbytný  zisk. 

Na základě  těchto a dalších zásad se tvoří umělecké dílo.

Jak řekl klasik: „Je to blbý, to se bude líbit.“

 Z toho milí přátelé plyne, že se musíte rozhodnout jestli v potu tváře stvoříte jedno či dvě celoživotní dílka a zůstanete ve stínu Čapka, Viewegha a těch několika talentovaných nebo se stanete úspěšným autorem moderního písemnictví. Nepochybuji, že se rozhodnete snadno. Moderní doba chce průmyslovou výrobu i v kultuře. Tak s chutí do toho.