Ó, my se máme

Jestli vám nadpis připomíná větu „táta má maso, máma má maso, ó my se máme“, tak už hodně pamatujete. Mně se vybavila před chvílí, kdy jsem si přečetl sdělení mé banky, že mně opět ( po kolikáté už) snižuje úrok u vkladu. Napadlo mě, že je vhodný čas, sdělit našim potomkům několik faktů.

I před několika málo desítkami let si mladé rodiny půjčovaly. Byla možnost vzít si novomanželskou půjčku, půjčku na vybavení bytu, půjčku od odborů. O dalších nevím. Všechny byly bezúročné a někdy se dala část dlužné částky odepsat například při narození dítěte. Jenže i počet bezúročných půjček byl omezený a platit nějakou hypotéku (se směšným úrokem) se nechtělo.

Takže se spořilo. Měl jsem na rodinná vydání vkladní knížku s tříprocentním úrokem a půlroční výpovědní lhůtou. Na dlouhodobá vydání se spořilo na vkladní knížku se čtyřprocentním úrokem a roční výpovědní lhůtou. Zbytek okamžitě nevyčerpaných peněz ležel pro okamžitou spotřebu na vkladní knížce s dvouprocentním úrokem. Z toho jsem platil na cestách po vlasti šekem. Pro trochu adrenalinu byla ještě čtvrtá knížka, sice bez úroku, ale výherní. A i na tu jsem vyhrál.

Všechny vklady byly samozřejmě bez jakýchkoliv poplatků a krach banky byl neznámý pojem. Veškeré  operace zajišťovala banka zdarma. Takže pokud jste dostali půjčku na byt (0%), tak jste své peníze mohli zhodnotit (+4%). Jednoduše a bez rizika.

Dnes platím nesmyslné poplatky za to, že své dva účty obsluhuji z domova.  Zisk z mých peněz má banka, já nic. Mohu kličkovat z ústavu do ústavu, ale vlastně to nestojí za to. Eura na dovolenou jsem koupil o pět korun dráž než před (asi) třemi roky. Měl jsem dobrého směnárníka.

A tak důrazně žádám ČNB, ekonomy, politiky a jiné šmejdy, aby už konečně přestali předpovídat konjunkturu a napomáhat rozvoji hospodářství nejrůznějšími experimenty založenými v lepším případě na chybných teoriích, v horším na všeobecné, státem podporované lichvě.

Pochopil jsem, co to je obyčejný člověk a mám vás dost, pánové (a dámy).