Neuč se synu, život tě naučí

Asi dospívám do věku, kdy se z asertivního, sebevědomého jedince stává nepříjemný dědek. Prostě si nemohu pomoci. Ale řekněte:

Už několikrát jsem se setkal s nadšenými články, kde si autor ve své chvále krás Země České pletl jihočeské Nové Hrady s východočeskými Novými Hrady. Mohl by to být překlep, ale fotografie mluví jasně.

Nedávno jsem se dočetl, že cestou z Týniště n. O. směr Náchod musíte minout Nové Město na Moravě. No řekněte sami, kde je Náchod a kde Morava. Samozřejmě jde o Nové Město nad Metují.

A takových „překlepů“ je víc i v materiálech, které čtou tisíce lidí a mají se z nich poučit, nebo alespoň načerpat kvalitní informace. Pak se nedivme, že přirozeně inteligentní občan jen pokrčí rameny a konstatuje „to víte intelektuál“. Je to znepokojující. Komu a čemu se dá opravdu věřit?

Jako milovník přírody bych měl uvítat snahu ministerstva pro životní prostředí zajistit zemědělcům a všem občanům dostatek vody. Nemohu. Toto ministerstvo pokládám za jeden z úplně zbytečných úřadů a pak, ještě jsem nezapomněl na své kantory.  K tomu prvnímu je dobře upřesnit, že kdysi patřila ochrana přírody a krajiny pod ministerstvo kultury – a o kulturní záležitost skutečně jde (přeskočím historii, kdy kultura byla součástí školství, ale to byly časy, kdy neplatila úměra víc úřadů rovná se lepší život) – a k tomu druhému připomenu, že naši kantoři nás učili, že co v Čechách nenaprší, to není. A už před čtyřiceti léty stačilo zavést řeč se sousedem, takto zaměstnancem vodárny a byla tu spolehlivá fakta o poklesu hladiny v místních podzemních pramenech pěkně rok po roce.

Takže zřízení dalších přehrad, které zničí poslední kouzelná údolí a v suchých létech budou hnít, situaci příliš nevylepší. Asi by bylo lepší vrátit se k hospodaření našich předků. Mám doma stařičkou, německou, speciální mapu našeho okresu a tam je mokřin a dalších vodu jímajících ploch mrtě. O lesích ani nemluvě. Pokud se voda nebude v krajině držet jako v houbě, nezachrání to přehrady, a hlubší vrty už vůbec ne. Na podporu tohoto tvrzení mohu uvést další vlastní zkušenost. Většina našich ulic byla kdysi štětovaná nebo alespoň se štěrkem, lemovaná trávníky. Chodníky dlážděné kostkami. Nepamatuji, že by byly nějaké přívaly vody. Dnes je většina těchto komunikací pěkně vyasfaltovaná a tak jednu chvíli je vody po kotníky a za pár minut je všechna v kanalizaci.

Snad by příslušné ministerstvo mohlo spojit své síly s ministerstvem zemědělství (které je v současnosti docela vstřícné) a urychleně zbavit krajinu žlutých lánů a solárních panelů. Také mě šokuje průjezd Vysočinou s krásně kvetoucími lány brambor a následný nákup dovezených brambor v supermarketu. Takových „překlepů“ je víc.

A tak mě klukovské sympatie k milovníkům přírody nějak přešly. Možná je to tím, že ačkoliv jsme nebyli skauty, hltali jsme skautskou literaturu a vymetali lesy a louky. Věděli jsme kde v kterou denní dobu uvidět srnky, co se dá a nedá jíst zasyrova a jak v přírodě nezanechat nežádoucí stopu. Neměli jsme ekocentra, ale dokázali jsme v přírodě žít. Možná je to také tím, že úřady raději úřadují, zakládají spolky a organizují setkání než by řešily realitu. Je to totéž jako socialistický boom meliorací. Aniž bych se někoho chtěl dotknout, přichází mně na mysl lidová moudrost: „Nejhorší varianta je pracovitý blbec.“

Tak nevím, byli jsme špatně vzdělaní my, nebo současná mladší generace? V každém případě to  můžeme hodit na školu. Na koho jiného taky?