Není nad předpověď počasí

Žhaví vás pět rozdílných předpovědí na zítřek? Nebuďte nespravedliví. Když nebude jasno ani oblačno, bude polojasno až zataženo s občasnými srážkami, resp. trvalým deštěm. Něco  určitě vyjde správně.

Kdysi nás učili, že lidé jsou typu druhosignálního nebo prvosignálního. Chcete-li vědeckého a uměleckého. Říkali jsme s mužským nebo ženským myšlením, což je ovšem pubertální  mužské  vtipkování.

Ti první shromažďují informace, ověřují, srovnávají  a když jsou hotovi, vysloví závěr. A ten závěr platí, dokud ho někdo na základě nových informací a poznatků nevyvrátí. Někdy se jim říká vědci, ale nejsou to jen oni.

Ti druzí si vysní nebo vymyslí něco zajímavého a pak pilně domýšlejí všechno možné, aby svůj převratný „objev“ doložili. Stávají se kazateli, politiky a třeba novináři. I když poslední omlouvá, že většinou pracují na zakázku.

Lidé věří spíše těm druhým. Myšlení bolí, říkávala maminka. Už méně zdůrazňovala, že to je adrenalinový sport a ve finiši se dostavuje pocit štěstí. Bez drog, bez skákání na gumovém laně. Fakt je, že pobíhání s jakýmkoliv transparentem, svlékání se na ulici a sprosté nadávání oponentům je jednodušší. A výnosnější. Když vidím europolitiky jak se s filmovým úsměvem poplácávají po ramenou, dělá se mně špatně od žaludku. Co lidí by bylo šťastnějších, kdyby i tam byli lidé s vědeckým mozkem. Já vím, ekonomika roste, krize bude až zítra, za týden, možná za pět let. Vím, máme svobodu slova, i když naše slova nikdo neposlouchá. Točíme filmy, na které se nedá koukat. Žijeme v bezpečném státě s výjimkou kapesních krádeží, loupeží v obchodech, bomb na nádražích a rizik všude kde je víc lidí pohromadě. Máme kvalitní potraviny, alespoň některé. Máme střechu nad hlavou, většinou. Tak co nám schází?

Asi nic. Proto kritizujeme jen předpovědi počasí a vrcholové sportovce. A věříme, že bude líp. Věří se pohodlně. To ostatní snad někdo vyřeší za nás.