Mnoho povolaných, málo vyvolených

Se skvělou pedagogickou teorií přišel už Jan Ámos a osvědčuje se po staletí. Organizace školství byla promyšlená už za první republiky. Se svým systémem gymnázií klasických, reálných a odborných škol, předchůdců pozdějších průmyslovek. Karlova univerzita a České vysoké učení technické jsou zdroji kvalitního vzdělání. Přesto přetrvává touha po změnách za každou cenu. Především proto, že každý Čech spolehlivě rozumí dvěma věcem: Výchově dětí a politice. A tak se školství  potácí ode zdi ke zdi.

Poslední školská revoluce (tedy ne že by šlo o něco převratného, výsledky spíš připomínají demolici) začala s příchodem názoru „Co Čech, to vysokoškolák." Proč ne, i když statistici decentně připomínají, že bude-li polovina populace nositeli diplomu, budou mezi nimi nejen lidé průměrní ale i podprůměrní. Výběr je limitován. Časy, kdy se žáčci dělili na typy studijní a praktické jsou pryč. Znám řadu úspěšných absolventů vysokých škol, kteří začínali jako učni. Nemluvě o tom, že maturanti bodovali i ve výzkumu a vedení podniků.

Další „zlepšení" přinesl systém dotace na žáka. Zdá se vám váš učitel příliš lhostejný a tolerantní? Omyl. Pouze se tržně chová. Přece se nepřipraví o žáka, který je nositelem peněz pro školu. I kdyby byl ve třídě jen do počtu. Školy se o zájemce perou a tak jaképak drahoty.

Hledá se nový vztah učitele a žáka. Žáci se svěřují a novináři bezelstně tlumočí, že: „žáci nerespektují učitele který je nezábavný...". Rozumím i když nechápu. Jsem technik, matematika a fyzika mně nedělaly potíže, ale že bych se ve volných chvílích bavil řešením integrálů to ode mě nechtějte. Zábavu si představuji trochu jinak. Asi jako ti žáci. K tomu ještě upřesnění: „ školáci preferují spíš Igora Hnízda z Obecné školy..." Ta role se mně také líbila. Jen si nedovedu představit, že by současný učitel chodil po třídě s rákoskou. Nedej pánbu, že by někoho švihl. To by začalo stížností u ředitele a končilo u Evropského soudu. Žáky chápu, redaktora ne.

Všeobecný zmatek dovršují postoje psychologů. Že žáci dávají přednost dobře odvedené práci před nicneděláním vypadá v novinách krásně. Otázkou je proč při tak výrazné touze po dobře  odvedené práci klesá mezinárodní hodnocení našich žáčků? Především v přírodních vědách. Že by to souviselo s vlažným zájmem o tyto obory? V důsledku toho není výběr! (Mimochodem, jestlipak víte, že uchazeči o studium často nejenže neví jaká je jeho náplň, ale rovnou se ujišťují, že se nevyučuje matematika, fyzika a chemie?). Každý psycholog by si místo hodinového rozhovoru s problémovým žáčkem v klidné pracovně měl zkusit naučit třicet výrostků složené zlomky nebo anglické perfektum. To platí pro každého od hospody po ministerstvo.

Každý rodič a novinář v tomto okamžiku s chutí doplní výše uvedený komentář: „někteří učitelé neumí žáky zaujmout, zabavit, navázat s nimi ten správný vztah, motivovat je." V posledních letech mnozí učitelé uspěli v politice, jako tiskoví mluvčí a jinde. Asi to je snazší, výhodnější nebo obojí. Zbylí zůstali aby učili a nechali se kritizovat. Ponecháme-li stranou nemožnost nosit do třídy pistoli na opasku (i mě by to zaujalo), tak nezbývá poradit jediné. Máme dobu tržní. Ať ředitelé urychleně vypisují výběrová řízení na učitelská místa. Pokud budou pracovní podmínky skutečně atraktivní, budou mít jistě přede dveřmi zástupy kvalitních uchazečů. Zatím je lepší dělat špatného tiskového mluvčího než výborného kantora. Přesto mnozí z nich tuto práci dělají. Chápu je. Snad i proto, že už nemám děti školou povinné a tak nemám důvod kálet jim na hlavu.