Meze růstu

Každý rozumný člověk ví, že všechno má své meze.  Ať to je přírodovědec, technik nebo lékař. Předkové to věděli také, říkali, že žádný strom neroste až do nebe. Současníci jsou asi jiní.

Být sebevědomý, individualista a třeba s pochybným diplomem ještě neznamená, že je člověk vzdělaný a už vůbec ne moudrý. Ale to je těžké doložit. Tak zůstaňme u příkladu.

Televize si všimla, jak v některých lokalitách je obtížné parkovat. Kdyby se zeptala usedlíků, tak by to věděla dávno. A občané jedním hlasem volají po dalších parkovištích. U marketů, u kostelů, u nemocnic, u škol, u nádraží, u rychlostních komunikací, u hotelů, u stadionů, u sjezdovek…. Postavíme i parkoviště nadzemní, podzemní, v polích i parcích. Je to pochopitelné, protože počet vozů stoupá. Možná už brzy zavedeme praxi běžnou v některých zemích. V liché dny jezdí liché spzetky, v sudé dny zbylé. A budeme vyrábět a prodávat dál. Na tom stojí světová ekonomika. Pak zjistíme, že na silnicích jsou kolony. Nejen na dé jedničce. Stačí tři přechody pro chodce za sebou a už vzniká kolona. Nevadí. Přidáme další jízdní pruh, další dva, dalších tucet. Nadjezdy, podjezdy, tunely. Postavíme nové motoresty, servisy. Kde jsou v tomto případě meze růstu?

To všechno se dá zvládnout. Budou zavedeny častější technické prohlídky, ještě vybavenější lékárničky, více silnic bude zpoplatněno a další možnosti. Děti přijdou o dětská hřiště (možná ne, dají se zbudovat třeba ve sklepě), matky místo do parků budou chodit s rodinou do cukráren, tím se zvýší obezita a bude nutno zdražit nezdravé potraviny a zavést placené tělocvičny a posilovny, ale i lékaře a povinné zdravotní pobyty. Víc a rychleji, to je heslo dne. Nadšení mírně tlumí věřící, kteří rádi mluví o pokoře.  Ale ani oni neberou svá slova vážně. Ta auta jsem použil jen jako příklad. Jenže meze růstu nás doslova obklopují. Přibývá opuštěných domácích mazlíčků, útulky nestačí. Postavíme další? Přibývá vězňů. Postavíme další věznice! Nemocných s tuberkulózou. Naše možnosti jsou nekonečné ve všech směrech.

Každý vzdělaný člověk ví, že všechno má své meze. Pan prezident říká, že i politici jsou do jisté míry lidé. Ano, vypadají jako lidé. Ale ve skutečnosti to jsou roboti. Spolu s vybranými ekonomy a právníky řídí stát, který vůbec neznají. Znají jen své kanceláře, své vily ve vybraných lokalitách, hotely na zahraničních plážích a sjezdovky v oblíbených centrech. Tedy pokud to z hotelu není daleko. Takže o jejich kvalifikaci a způsobilosti řídit cokoliv se dá s úspěchem pochybovat.

Navštíví rovníkovou Afriku? Ani náhodou, jedině v doprovodu ochranky. Stejná situace je v některých zemích Asie, jižní Ameriky, ale i Evropy. Realita je „elitám“ cizí. Středověká šlechta v řadě případů degenerovala.  A ví se proč. Zdá se, že nyní se v určité skupině vlivných situace opakuje. Je pouhá klukovina, tvrdit „Amerika first“. Někdo je zřejmě out. Amerika už není first a je pravděpodobné, že už nikdy nebude. Jenže takové věci se v určitých kruzích nesmí říkat, ani myslet. Místo střízlivých pravidel další existence a vstřícnost k sousedům jen bohapusté plácání a machrování.

Jen jednou v životě jsem viděl uprchlický tábor. Vlastně jsem pouze projížděl kolem. Asi hodinu. To není dočasná ubytovna, tam už žije celá generace lidí, kteří v životě nikdy jinde nebyli, jiný život neznají. Jsou jich desetitisíce (v tom jednom táboře). Pokud se přemístí, vznikne podobný uprchlický tábor, nebo hodně menších uprchlických táborů se stejným způsobem života.

Ale my to zvládneme. Zvládneme více aut, více odpadků, více nepracujících, získáme více vody a více potravin.  Zvládneme i spoustu dalších věcí. Jen musíte (občané) mít trpělivost a nechtít účinné řešení a teď. Až po volbách. To vám slibujeme.

Prostě jsme borci.