Jsme papežštější než papež?

Tak se říká sebevědomým mudrcům, kteří vyslovují soudy s větší jistotou než skuteční odborníci. A je jich dost.

Asi jste nemohli přehlédnout zpravodajství o návštěvě Donalda T v Číně. Bylo zajímavé. Oba státníci se zachovali podle klasického modelu gentlemana. V politice se obvykle kritizují všichni na dosah. Ale když dojde na více-méně obchodní jednání, pak je nezbytná diplomacie. Jeden partner chválí druhého, sype popel na vlastní hlavu a druhý dělá totéž. Protože při minimální inteligenci si oba uvědomují, že jde o dohodu. A Donald je obchodník.

To my jsme jiná kategorie. Vzpomeňte na pokřik, který vyvolala návštěva našeho prezidenta v Číně. Nikdo detaily jednání nezná, ale kritizovat a nadávat může. Celý svět bude obchodovat s Čínou, každá rozumná, tedy výhodná a přitom slušná smlouva bude vítána, jen my budeme pokřikovat, mávat transparenty a poučovat zbytek planety. Kam se na nás hrabe papež. Ne dlouho.

Šokovala mě slova DT, kterými vyhodnotil stávající vztahy jako chybu na vlastní straně, a konstatoval něco v tom smyslu, že postoje Číny, konané ve prospěch vlastního lidu jsou správné. Doslovné znění si najděte. Nyní se někteří z vás rozhodnou hodnotit. Například je borec, frajer, magor. Řekněme raději, že je svérázný. Předvolební prohlášení „America first“, pokládám za typickou předvolební nadsázku. Prezident Trump nám z Číny připomněl, že pro každého starostu by měla být first jeho obec, pro státníka jeho stát a když se podaří domluva, musí být first obě strany i když se to nezdá. Jak prosté.