Jak se úspěšně zviditelnit

  Mohlo by se zdát, že Kateřiny jsou nášlapné miny domácí politiky. Ale to bychom je přeceňovali. Alespoň roznětky jsou určitě jinde.

V kuchyni sociálních demokratů něco překypělo. Nejdřív pozoruhodné šachy kolem hejtmanství na severu, hned nato sexy objev na místo povinné místopředsedkyně strany a teď zase tohle. Atraktivní umělkyně a hned na čelo kandidátky. No proč ne? Myslím, že je zásadní chybou proč nemohou být voleny třeba vyvinuté šestnáctky. Pánové by si s radostí lepili plakáty na svých pracovištích a feministky by pukly vzteky. Chyba je, že parlament nemá odvahu radikálně snížit hranici právní odpovědnosti (plnoletosti). Přitom tentokrát to doktor Rath pojmenoval naprosto přesně. Na jedné straně je nutné mít oblíbené osobnosti které přitáhnou voliče  a na druhé straně ty, kteří to odpracují. A o to tu jde. Voliči je jedno kdo ho bude zastupovat, jen když bude spokojený. Řadovému členu strany je to taky jedno. Pokud dává najevo svůj názor  je to pro fungování aparátu víc než dost. Otázkou je, jestli to ten funkcionářský aktiv slyší. Zatím se za každou zprávou vynořil Jiří Paroubek. A to není dobré.

Je ověřená skutečnost, že každý, kdo delší dobu zastává významné místo začne podléhat dojmu jak je chytrý, skvělý, nepostradatelný a tak podobně. Trpí tím především poslanci, senátoři, ministři i prezidenti. A česká společnost je tak tolerantní (vidíte!), že jim to trpí. Následně si  z nich dělá legraci. A teprve když dojde k nejhoršímu následuje pád. Bohužel to může svědčit ještě o jiném. Že všechny ty výbory, konference a sjezdy jsou dobré jen k tomu, aby si pár důležitých mohlo zařečnit, plénum se občerstvilo a popovídalo se starými známými, které by jinak nepotkalo.

Sociální demokraté jsou takoví buřiči, že je jen tak někdo rohlíkem neopije. S výjimkou kariéristů berou demokracii vážně. Bohužel, korelace mezi růstem členské základny a volebním úspěchem je statisticky významná. Takže problémy se dají očekávat. Zatím jen decentní připomínky. Bohužel si nejsem jist jak to dopadne s  racionálním řešením. Připomenu některé neracionální postoje a to generované napříč politickými stranami.

Neplatiči jsou skasírováni exekutorem. A nastane tanec. Otevřenost je tabu a tak i média úspěšně podporují status quo. Argumenty? Především paušálně nejde o nějaké čtyři stovky když celková suma jde do milionů. Je možné aby byl někdo léta nekvalifikovaný? Je možné, že by tak malé sumy nebyl schopen zaplatit? Je možné, aby vyčkával s vědomím, že na něj nikdo nemůže? Nebylo by na čase zamyslet se nad poměrem ceny a výkonu exekutora? Nebylo. Protože pak by se muselo přiznat, že právní úkony za které si advokát naúčtuje pět milionů a které jen na úrocích rychle narostou na několikanásobek nejsou normální. A tak si rukou společnou a nerozdílnou zaděláme na budoucí problémy.

Nevyčítejme každou Kateřinu. Raději sociálním demokratům připomeňme, že opravdu potěšitelných a současně moudrých výsledků mají jako šafránu. Asi by si měli najmout nějakou schopnou poradenskou firmu.