Jak se poučit

Setkáme-li se s někým opravdu výjimečným může nás ranit komplex méněcennosti. A naopak. I v době kdy každá uklízečka je servisní technik, každý vrátný manažer a téměř všichni nad nimi jsou prezidenti je to druhé poměrně snadné.

Že každá liška svůj ocas chválí je samozřejmé. Od skutečných odborníků čekáme kritické myšlení. Pokud ovšem ekonomická redaktorka předvede následující logiku, může sebevědomí laika stoupnout nade všechny meze. Zamysleme se nad dostupnými argumenty.

Česko je otevřená ekonomika. Vyvážíme sedmdesát pět procent zboží a služeb. Hlavním tahounem dosavadní prosperity je automobilový průmysl. Ten je nyní v recesi. Laik by volil pomoc vývozu. Výroba by se oživila a zahraniční obchod vrátil k normálu. Odborník podpoří odpisy na osobní vozy. Dumám jak nový Superb získá českému živnostníkovi zahraničního zákazníka. Asi tím, že se jezdí poptávat kde by nějaký mohl být. Nebo že by nezávislí ekonomové nebyli tak zcela nezávislí?

Rozveselila mě poznámka, že důchodci se v krizi budou mít nejlépe. Důchody jim rostou a inflace je nízká. Logicky. Nechcete-li být na stará kolena nemocný je lépe umřít mladý. Nárůst energie a nájmu a co zbude z  třech stovek měsíčně navíc? Že ceny u potravinářského zboží jsou stejné, ale velikost (hmotnost) balení se zmenšuje. Podle mě je to zdražení. Podle odborníka ne. Uznávám, že naše ceny se srovnávají se zahraničím. Platy také? Atd. atd.

Krize vůbec není věc psychologická. Střízlivý a  při smyslech počítám kolik co stojí a kolik mohu utratit. Nemohu investovat do nemovitostí v cizině i když bych rád a nadbytečnou hotovost neukládám do zlatých cihel protože žádná není.

Rozevírající se nůžky a rozvrstvení společnosti způsobily,  že si přestáváme rozumět. Přesto laik zůstává klidný. Ve srovnání s podobnými odborníky nemusí pochybovat o svém duševním zdraví. Otázka je, co dál.