Jak jsem bledl až vybledl

Začalo to dávno předávno, v dobách, kdy slovo ekologie téměř nikdo neznal…

Nebylo nás mnoho. Ale chodili jsme rádi do lesa, přesně věděli kde bude srnčí tlupa v deset dopoledne a ve tři odpoledne. Šmírovali jsme u rybníka ondatry a spolehlivě rozeznali žluvu od žluny. Jedinými prameny našeho odborného vzdělávání byly knížky a časopisy o skautingu který neexistoval, ale jeho vztah k přírodě byl pro nás přitažlivý. Někteří z kamarádů se časem stali profesionály, já zůstal amatér. 

 Později i strana a vláda zjistily, že to s životním prostředím není nejlepší a tak bylo rozhodnuto nenechat  toku informací volný průběh. Mohli jsme  veřejně přednášet o nebezpečích která přináší civilizace a to nejen o katastrofálních chybách ekonomicky vyspělých zemí na západě, ale kupodivu i o prohřešcích proti prostředí například na sovětské Ukrajině, v Kazachstánu a jinde. Lidem to připadlo zajímavé a zájem o krajinu a zdravý život zapustil své kořeny i u nás.

  Aby občané neměli příliš mnoho vlastních názorů bylo nutné je organizovat. Tak vznikl Český svaz ochránců přírody. Byl jsem při tom. Tehdy jsem ještě netušil, že dnes by mě někdo označil za zeleného. Protože vznikl spíš shora a protože podobně jako ozbrojení brigádníci (myslivci) byli jeho členové vedeni spíš k odstraňování svinstva které jejich spoluobčané napáchali, byla jeho činnost sice chvályhodná, ale poněkud bezzubá. Říkali jsme si, že by to chtělo plnohodnotnou politickou stranu. (Byl na to právě vhodný čas.) 

 I u zrodu této strany jsem byl přítomen. Tedy jen pár hodin. Když jsem viděl pražské žraloky jakým způsobem bojují o vliv pochopil jsem, že tu nemám co dělat a má zelená začala definitivně blednout.  

 Překulilo se pár let a Zelení se stali politickou silou. Dokonce takovou, že ve vládě mají své slovo. Ukazuje se, že by bylo lepší kdyby neměli. Jejich úspěch nebyl jejich úspěchem, ale neúspěchem těch druhých. A to je moc špatný start. Jaderná energetika jim je proti srstí, ale lepší volbu nemají. Stačí se podívat na fakturu ČEZu - dvě procenta energie z obnovitelných zdrojů jsou špatný vtip. Další vodní elektrárny by skutečně znamenaly posílat vodu v sudech do Hamburku (Jirotka), větrné by se mohly uplatnit jen v případě povinné konzumace luštěnin všemi obyvateli. O úsporách se jen mluví. Instituce vydatně vytápí nejen kanceláře svých budov, ale i jejich chodby, školy svítí v poledne za slunečného dne a supermarkety topí tak, že občané odkládají kabáty do vozíků aby se nezpotili. Kolem stojící neuzavřené mrazící boxy chlemtají energii aby se nezkazily metráky sýrů, z nichž zákazníci koupí denně jen několik kilo. A tak se čerpá energie kolem dokola. Jsme tak velkorysí, že si v našich krajích bohatě dopřáváme i klimatizací. Rozdíl letních teplot u nás a na dalekém jihu je zřejmě zanedbatelný. 

 A k tomu jsme třetím největším vývozcem energie v Evropě. Tak co Zelení? Nad planými řečičkami o ekologii jsem vybledl docela. Tím spíš, že čekám ekologickou daň na elektřinu (je drahá výroba), plyn (je drahý dovoz), uhlí (je nečisté). Připomíná mně to řešení navržené bývalým generálním tajemníkem Strany: „soudruzi, chaotické zdražování není řešení. Před vánoci na to půjdeme podle abecedy. A - ananasy  , b – banány, c – citrony, d – datle, e- erteple, f - …znáte něco na f? Ano soudruhu tajemníku, fšecko. 

 A tak jsem já, který stavěl ptáčkům budky, přenášel ježky a choval v kompostě slepýše bledl. Zelenou snáším jen v lese a na poli. Jinak pevně věřím, že Zelení už brzy zmizí v propadlišti dějin.