Integrace a globalizace se děsím

Co se za těmi slůvky skrývá si neuvědomujeme až do okamžiku, kdy náš zaběhlý, všední život vykolejí.

Měl jsem poruchu na elektrické síti a to si žádá odborníka. Zavolal jsem na poruchovou linku a nahlásil co si operátorka žádala. Trvalo to třicet korun českých. Během hodinky se dostavil příslušný odborník, vyměnil problémový přístroj a všechno bylo v absolutním pořádku.

Jak jsem byl během srdečného rozhovoru během opravy informován, v současné době sídlí operátorka na druhém konci republiky. Po nahlášení a  zaevidování poruchy se dostaví starý  známý montér. Jeho pracoviště je asi tři sta metrů od mého domu.

Na službu si nemohu stěžovat. Naopak, rychlost a provedení zaslouží pochvaly. Jen ta oklika se mně trochu nezdála. A to jsem ještě netušil co bude následovat. V zákonné lhůtě mně přišel dopis kterým mně ČEZ oznamoval, že žádná závada nebyla zjištěna. Děkuji. Doposud jsem si myslel, že se mně to všechno jen zdálo.

Děsím se dalšího zdokonalování Evropské unie a dalších úspěchů v globálním  podnikání. Příště budu muset  hlásit poruchu indické operátorce, která mě spojí na středisko ve Španělsku, aby přišel starý známý z vedlejší ulice a poruchu odstranil. To přestává být legrace.

Ale abych nekálel jen na energetiky. Také Spořitelna podle svých vlastních slov „nechce být nejlevnější, ale nejdokonalejší“. Dobrý vtip. Jak se jí to daří si každý její klient posoudí sám. I její práce s podněty klientů mé obavy z globalizace posílila.

Na podnět dostanete obratem mail, na kterém se potvrzuje, že se jím budou zabývat. Domnívám se, že mail  odesílá robot, takže mně potěší, když si uvědomím kdo na mě myslí. Následně si vyžádali hodnocení práce ombudsmana. Taková komunikace s klienty je hezká, ale já bych raději kdyby řešili problém. Jde jen o takovou maličkost, jako jsou zůstatkové sms. Tedy abychom si rozuměli. Těch pár korun na účtu si člověk ohlídá. Ale vzhledem k  vykrádání kont bych uvítal, kdyby případný podezřelý pohyb byl avizován pokud možno bez průtahů. Za dva dny už to není k ničemu.

Prostě a srozumitelně: Zdá se mi, že bobtnání a vzájemné propojování institucí už postrádá smysl. Můžeme se dočkat situace, kdy se české rohlíky budou péci v Lotyšsku (levná pracovní síla), z francouzské mouky (výkonné zemědělství) a dovážet ukrajinskými kamiony. Se započtením nákladů na české dálnice, bruselskou kontrolu jejich rozměrů a křivosti dosáhne cena zajímavých hodnot. Pekař bude sice stále stejný, ale těch manažerských funkcí okolo.  Kladem jistě bude, že si je budu moci objednat přes internet a budou mně doručeny jednou z pěti doručovatelských služeb, které mně téměř denně chodí okolo domu.  

  Pro současný systém integrace a globalizace podnikání měla čeština výstižný termín: „Drbání se levou rukou za pravým uchem.“ Hádejte komu to vyhovuje?