Dělení dětí do tříd podle…čeho vlastně?

  Blog vyjadřuje názor. Tento ne. Ani nechce. Jen by vzrušeným diskutujícím připomněl několik notoricky známých faktů. I za za cenu příslušně vulgárních reakcí.

Tedy pokud se týká zvláštních škol. Byly vytvořeny pro děti které mají nějaký problém ve třídě základní školy. Na počátku byla snaha o  lepší podmínky. Tedy: menší počet žáků (individuální péče), zmenšené osnovy (menší zátěž a větší pravděpodobnost úspěchu), učitelé se speciální kvalifikací z defektologie (podobně jako učitelky- elementaristky). Práce tam  není lehká.

Zajímavé je, že zvláštní školy některým lidem  vadí, ale školy pro mimořádně nadané žáky ne. Proč tito žáci mohou mít mimořádnou péči? Přece proto, aby mohli co nejlépe rozvíjet své nadání. A co soukromé školy? Pobírají přiměřené státní dotace, školné od rodičů svých žáků a případně i štědré sponzorské dary. To se to potom dosahuje skvělých výsledků. Už jsme zapomněli na rozruch, který vzbudila bývalá ministryně Petra Buzková, která chtěla rovné podmínky, ale vlastní dítě posílala do  soukromé školy? Prostě rozvrstvení společnosti nejen podle bohatství, ale i podle vzdělání probíhá oběha směry.

Jsou předpoklady pro vzdělání u různých etnik opravdu různé?  Svého času vzbudila pozornost stížnost rodičů na karlovarsku. Stěžovali si, že vietnamské děti jsou protěžované. Následná inspekce zjistila, že vietnamští studenti nejsou protěžovaní, oni jsou skutečně nejlepší ze třídy. Mezi nejlepší americké studenty často patří  naturalizovaní Číňané? Po pravdě nikdo nikdy netvrdil že to je jen různou inteligencí. Takové výzkumy se u nás ani neprovádějí. Důvod je zřejmě jiný.

Postoj rodiny.  Někde pokládají studium za zbytečnou věc. Kvalifikaci  za zbytečnost. K tomu ovšem ta faleš. Přece už dávno je pravidlem, že i nezaměstnaný se může rekvalifikovat. Tak v čem je problém? Já vám to prozradím. Podobně jako u všeobecně rozšířených maturit které na některých školách znamenaly pokles jejich hodnoty tak i zde jde o jedno. Žáci a jejich rodiče si přejí, aby  měl každý nejvyšší vzdělání. Kdyby to šlo, tak pokud možno jen za docházku. Samozřejmě předpokládají, že absolvent automaticky získá výhodné pracovní zařazení. Takže škola s minimálním úsilím a efekt s maximálním ziskem. Jenže to už dávno neplatí. Před padesáti lety byl středoškolák Pan Někdo.  Později musel mít vedoucí pracovník vysokou školu. A nyní? Jakékoliv vzdělání samo o sobě nic neznamená. Absolventů s různými diplomy, často pochybné úrovně, je jako máku.

Tak o co jde? Odpovězte si sami.