Čekání na zázrak

Zázraky se dějí, ale většinou marně čekáme.  Přesto doufáme. A to i v  situacích které jsme zavinili metodou „jeden hot a druhý čehý“. Například už několik dní dumám nad těmito veřejnoprávními informacemi:

Řidiči autobusů mají malý plat. Skutečně – nic moc. Co s tím?

Vláda rozhodne, že je na čase přidat nějakou tu desetikorunu! Správně!

Kraje uzavřely smlouvu s dopravci a s navyšováním cen nepočítají. Nemají prý z čeho.

Samotní dopravci prý také nemají na zvýšení platů peníze. Snad by mohli zvýšit jízdné?

Cestující s tím nesouhlasí, ani náhodou. Už tak platí dost.

Mohl by přidat stát, jenže stát vydělává pouze na daních.

Plátci daní nechtějí platit víc, ani náhodou. Už teď platí příliš.

Tolik jsem pochopil z kusých zpráv jako nezainteresovaný posluchač. Začínám se v tom ztrácet. No problem, zdá se, že se ztrácí i zúčastnění. Nevíme kudy kam, ale věříme na zázrak. Určitě to někdo nějak vyřeší. Třeba mimozemšťané.

A takových problémů tu je denně dvacet do tuctu.