Aféra?

  Aféra plzeňské právnické fakulty pomalu utichá. Jednak je na přetřes dost jiných Jobových zvěstí, jednak pesimisté upozorňují, že se celá věc pravděpodobně ukáže jako nedokazatelná, bude odložena, prostě vyšumí do ztracena. Renomé fakulty, na kterou se hrnuli studenti „úspěšně" studující na jiných školách aby si tam jen tak z „praktických důvodů" došli pro titul volá po zrušení. Jen tam?

Začalo to velice dávno. Někdo usoudil že je zbytečné aby vyučenci získávali maturitu na zavedených středních školách a zavedl maturitu přímo na učilištích. Nic proti ničemu, řada absolventů patří mezi skvělé odborníky a mnozí si i vysokou školu vystudovali. Problém byl v tom, že když jste měli z jedné, maximálně dvou tříd vybrat žáky do té maturitní, muselo se slevit. Případně i přemluvit ty, co o to vůbec nestáli. Pak tu třídu udržet až do konce. A bylo by nefér tu maturitu jim nedat, když už se  ti dobráci nechali přemluvit.

Potom jsme začali toužit po diplomu. Zatímco před padesáti lety stačilo maturitní vysvědčení na funkci mistra, náměstka ba i ředitele podniku, teď to najednou bylo málo. A tak se vyrojili diplomovaní specialisté, bakaláři, přibylo magistrů i doktorů. Marné bylo varování z dob první republiky (to mám z kreslených vtipů tehdejšího tisku), že přemíra právníků způsobila jejich nezaměstnanost a JUC. zametali ulice. Vymýšleli si kličky a finty aby se uživili. Dědeček pak říkal, že právníci nám zabili republiku.

Ránu do vazu relativně stabilizované škole zasadila platba na žáka. I dementní student má pro školu cenu vyjádřitelnou v korunách. A tak se školy snaží. Všechny a bez rozdílu. Výsledkem je pokles úrovně v relacích domácích i mezinárodních. Následkem dlouhodobého mhouření oka jsou školy slepé.

Asi před třiceti lety řekl jeden významný odborník-pedagog spjatý s pražskou technikou: „Znám řadu našich studentů kteří úspěšně přešli na práva nebo ekonomiku. Neznám jediného, který by to udělal naopak." Je to pochopitelné. Hodina trápení nad statickým výpočtem u zkoušky může přijít nazmar jediným pohledem na výsledek. U právní kauzy (jak vznešené to slovo pro často malicherné kličkování) je samozřejmé, že jiný právní názor má žalobce a jiný obhájce. Jiný právní názor mohou mít poškozený a žalovaný. Nakonec záleží na právním názoru soudce. Nakonec? Nastupuje právní názor všech soudů odvolacích. Nikdo už nevěří že existuje spravedlnost. Ale právních názorů máme tolik co právníků. Opravdu naděje umírá naposledy? Prostí lidé říkají, že umírá dřív než se dojde k soudu. Viníci havárie mostu na koleje se okamžitě najdou. A jistě budou odsouzeni. Jen viníci šikovně(?) sestavené smlouvy se dohledávají těžko. Kdo ví proč. Žádný student stavařiny nebo elektrotechniky si za rok nebo dva nedovolí nabídnout projekt přehrady nebo generátoru. Rychloprávník může klidně dělat poradce i rychloministrovi.

Je to dědictví po začátcích sovětského státu. Už tam byla oblíbená praxe ředitele odborného a ředitele politického. Když se dařilo, byla to zásluha politruka. Když ne, tak zavřeli odborného ředitele jako skrytého škůdce státu. Elektroinstalatér musí mít alespoň vyučení plus odbornou zkoušku. Ministr může být dement, který umí dobře mluvit a má vlivné přátele ve straně.

A tak místo abychom si poslechli připomínky kantorů ze začátku let devadesátých, musíme si pozvat profesora s Cambridge, který si dovolí veřejně se zamyslet nad skrytou, ale stále více zřejmou devastací našeho školství. Možná nám řekne proč je menší zájem o technické školy než o ty společensko vědní. A má vůbec pravdu když máme stále ještě málo vysokoškoláků. Mimochodem, existuje jedna bohatá arabská země, kde je téměř každý vysokoškolák. A přece si na práci zvou odborníky ze zahraničí. Proč? Jejich domácí absolventi totiž jsou téměř do jednoho specialisté na korán a islámské právo. Velice praktická specializace pro jednadvacáté století.

O stavební závady na novostavbě se budete s firmou soudit. A máte šanci na náhradu pokud mezitím  firma nezkrachovala. Doporučuji žalovat firmu-ministerstvo školství. O náhradu škody. Dokud nám nezkrachuje celý stát.