Pár slov k inkluzi

Velmi často se v poslední době setkáváme se strachem rodičů a některých odborníků z toho, co přinese školní rok 2016/2017. Na tomto místě bych rád uvedl některé věci na pravou míru.

Obecné zásady inkluze

Schválením zákona o společném vzdělávání na jaře 2015 došlo k průlomu v zacházení s dětmi, které mají speciální potřeby. V souvislosti s nástupem těchto dětí do „normálních“ škol byla přijata opatření, která by měla jejich inkluzi napomoci, tedy nová metodika, pomůcky, případně asistenti pedagogů, kteří budou s těmito dětmi cíleně pracovat. Zároveň je nutno zmínit, že v žádném případě nedochází k likvidaci škol, ve kterých se vzdělávají děti s lehkým mentálním postižením! Zákon na tyto děti pamatuje a umožňuje zřízení škol, tříd, případně studijních skupin v případě, že podpůrná opatření nebudou dostatečná pro uplatnění těchto dětí a naplnění jejich vzdělávacích možností.

Rodiče dětí s lehkým mentálním postižením tak čeká rozhodování, zda nechat své dítě ve speciální škole, nebo zda jej umístit do běžné základní školy. Ve speciálních školách ovšem dojde k redukci stávajícího systému dle přílohy upravující vzdělávání žáku s lehkým mentálním postižením (LMP) a budou se více podobat standardním školám s tím, že budou na školách nově působit také kantoři odborných předmětů a současně dojde ke zvýšení počtu dětí ve třídách.

Fámy, že by mělo dojít mávnutím kouzelného proutku ke zrušení všech speciálních škol a zařazení dětí s těžkým zdravotním postižením do běžných škol, což by mohlo přinést negativní důsledky pro obě strany, tak nejsou pravdivé a spíše jen poskytují rodičům postižených dětí větší míru svobody při rozhodování, kam umístit své dítě.

Od 1. září 2016 nově dostanou školy dostatek prostředků na to, aby zabezpečily bezproblémové vzdělávání žáků se speciálními potřebami. Tyto děti budou mít nově podporu ze strany asistentů pedagogů nebo kompenzačních pomůcek. Veškeré změny bude obsahovat prováděcí předpis,

Všichni stejným tempem?

V souvislosti se zavedením společného vzdělávání se kromě obav z rušení praktických či speciálních škol šíří také obavy z toho, že by se všichni žáci měli nyní učit stejným tempem. Ačkoliv dojde ke zrušení přílohy ke vzdělávacímu plánu, týkající se dětí s lehkým mentálním postižením, bude zároveň upraven rámcový vzdělávací program (RVP) tak, aby pamatoval na děti se speciálními potřebami. Nedojde tedy k tomu, že by byly všechny děti, bez ohledu na jejich schopnosti a případné postižení, vzdělávány stejným tempem.

K největším změnám dojde na školách, které mají v současnosti pouze speciální třídy, a tedy pracují výhradně s přílohou LMP. Rodiče těchto dětí dostanou možnost se rozhodnout, zda nový způsob vzdělávaní považují pro své děti za dostatečný a jestliže usoudí, že ano, zůstanou ve svých třídách a pouze dojde k úpravě způsobu vzdělávání.

Inkluze a romské děti

Velmi častým argumentem proti inkluzivnímu vzdělávání je také názor, že zákon byl přijat především proto, aby došlo k integraci romských žáků do standardních škol. Na tomto místě je nutné zmínit, že novela se netýká jen romských dětí, ale dětí všech, včetně těch, které žádné speciální potřeby nemají. Pro školy, navštěvované převážně dětmi romského původu, se od 1. září nezmění vůbec nic. Nedojde k jejich zrušení ani k přesunutí částí jejich kolektivů do okolních škol. Zákon má pouze podpořit rovnost materiálních a jiných podmínek ke vzdělávání a do budoucna podpořit možnost společného vzdělávání všech žáků.

K výrazným přesunům dětí ze speciálních škol do škol „normálních“ nemůže docházet ani z toho důvodu, že je stanovena horní hranice počtu dětí ve třídách. Jestliže budou ve třídě 4 žáci s postižením, bude moci třídu navštěvovat maximálně 17 žáků. Není tedy možné a ani reálné, že by došlo k přesunu všech dětí ze tříd speciálních nebo praktických škol do tříd základních škol.

Pár slov závěrem

Program společného vzdělávání tak, jak byl navržen a schválen v žádném případě neznamená destabilizaci funkčního systému speciálního vzdělávání. Nedojde k rušení praktických ani speciálních škol a jejich organizace a vzdělávací činnost bude zachována, pouze se více přiblíží standardním školám tím, že bude zaměřena více také na odborné předměty tak, aby zde vzdělávající se děti získaly dostatečné penzum znalostí a informací pro svůj další život.

Inkluzivní vzdělávání zároveň otevírá dveře těm rodičům a jejich dětem, kteří se tak mohou rozhodnout, zda nechají své dítě v prostředí praktických či speciálních škol, nebo zda jej nechají vzdělávat spolu se zcela zdravými dětmi. Nové nastavení systému zároveň zajistí, že nedojde ke snížení kvality vzdělávání ostatních dětí na úkor dětí se speciálními potřebami. O tyto jejich potřeby totiž bude dostatečně postaráno.